Unreal Tournament [PC]

Rok vydání: 1999

V devadesátých letech nebyl internet tak běžný jako dnes, takže ho měli jen někteří lidé. A proto tehdejší videohry často obsahovaly jak singleplayerovou část, tak i nějakou multiplayerovou. Např. už první Doom měl normální příběhovou kampaň pro jednoho hráče – procházení jedné mapy za druhou až do konce. Plus měl také svou mutiplayerovou část – kdy si hráči buď propojili PC mezi sebou, nebo využili internet. Doom tehdy nabízel módy jako deathmatch nebo cooperative.

Později přišla generace her jako Counter-Strike nebo Quake III Arena, které byly orientované čistě jen na multiplayer. A do této první generace patří také Unreal Tournament (dále jen UT).

UT je tedy zaměřen čistě na multiplayer – ačkoliv obsahuje také singleplayerovou kampaň, ale nikoliv v tom smyslu v jakým to známe u her typu Doom, Unreal (tedy singplayerový předchůdce UT) nebo Quake. Ne.

Po spuštění vám hra vysvětlí příběh – děj se odehrává ve vzdálené budoucnosti někdy roku 2300, kdy existuje jedna velká světová vláda a ta se rozhodla legalizovat „dobrovolnou vraždu“, tj. je ok zabíjet lidi, kteří s tím souhlasí. Na základě čeho vznikl turnaj, kde se lidi spolu můžou střetnout v aréně a pozabíjet se.

Malá předstřelka v aréně

UT představuje koncept, kdy jednotliví hráči jsou vhozeni do arény, kde spolu musí bojovat. K tomu, aby se mohli mezi sebou masakrovat potřebují zbraně. Těch je k dispozici hodně… Většina z nich je „zděděná“ z původního Unrealu.

  • Máme tu třeba Shock Rifle, co střílí plasmový blesky.
  • Pistolku (lze mít i dvě pistolky, takže pif pif pif pif).
  • Věc, co střílí dlouhý paprsek a zelený koule (Pulse Gun)
  • Odstřelovačka
  • Raketoment
  • Bio Rifle, což je cosi, co plive zelený sliz
  • Flak Canon – ten plive rozžhavený olovo
  • Ripper zase střílí ostré kotouče
  • Jo a rotační kulomet je tu taky
  • Vrcholem je pak Redeemer, což je atomová hlavice, která udělá tlakovou vlnu, co smete vše kolem

Takže jak je vidět, je tu k dispozici celkem hodně zbraní, kterými se dají nepřátelé rozstřílet na kusy nebo vyhodit do vzduchu. Nehledě na to, že každá zbraň má primární i sekundární mód střelby, což zvyšuje možnosti využití. Do toho ještě hraje epická hudba. A aby toho nebylo málo – UT se vás snaží motivovat chválou, když se vám daří. Rampage! Killing spree! Unstoppable! V případě, že se vám podaří zabít dva protihráče naráz, ozve se „Double kill“, u třech pak „Multi kill“, u čtyřech „Ultra kill“ a u pěti pak „Monster Kill!“

Každopádně se vraťme ještě na začátek – ještě, než započte boj. Na začátku si musíte vytvořit postavu – vyberete si z různých modelů mužů a žen (nebo mimozemšťanů Skaarj), dát postavě jméno (třeba „Honza“ nebo „Jirka“…) můžete ji lehce upravit jako v The Sims, ale moc toho UT nedovoluje. A pak se může jít na věc.

Zápasy pak vypadají takhle: Každý hráč se objeví (tzv. spawne) na náhodném místě v aréně. A na začátku má lidově řečeno „holý zadek“, takže musí posbírat co nejvíce zbraní, munice, zbroje, bonusů (což může být třeba lékárna, co dává +100 hp zdraví, nebo opasek se štítem, damage amplifier, který zvyšuje sílu zbraní a tak dále). Během sběru se modlete, aby vás náhodou někdo nepotkal.

Arény se odehrávají v hromadě různých prostředí – třeba na střechách mrakodrapů

Není moc hezké, když se objeví protihráč s raketometem, zatímco vy máte jen pistolku… Zkoušíte pak jen pif pif pif, zatímco vám v xichtu přistane raketa.

Když pak máte všeho dost, můžete vyrazit na lov. Boje jsou rychlé, intenzivní, je nutné se naučit rychle uhýbat, dobře mířit a být prostě lepší, než ostatní.

Když se vám podaří někoho zabít, dostanete 1 bod, který se obvykle nazývá „frag“ – počeštěně pak „frág“ s dlouhým á. To platí ale i pro ostatní hráče – když někdo někoho zabije, dostane za zabití frág. To i v případě, že zabije vás 🙂

Smrti se ale bát nemusíte – tedy aspoň v UT. Smrt neznamená konec. Po smrti se jen znovu spawnete někde v aréně a můžete pokračovat. Neztrácíte žádný frágy… jen zbraně. Ty se však dají posbírat znovu.

Jediný způsob, jak ztratit frágy je sebevražda. A co se v UT počítá jako sebevražda? No, tak třeba to, když budete nemehlo a odpálíte se vlastní výbušninou. Nebo když zahučíte do propasti. To se počítá jako sebevražda i v případě, že vás tam někdo strčí.

Hezké to graffity 🙂

A protože je to hra zaměřená na multiplayer, je v horní části obrazovky chat, kde si můžete povídat s ostatními. Funguje také jako log, kde se vypisují události jako třeba kdo zemřel nebo kdo se zabil, a tak dále.

Takže to je ve zkratce popis toho, jak to v UT chodí.

Pokud nemáte internet (resp. v době vydání UT ho nemělo dost lidí), nebo vás multi nebaví, lze hrát s tzv. „boty“. Kdo jsou boti? To jsou spoluhráči, které neovládá živý člověk, ale umělá inteligence. V některých ohledech jsou tihle boti dost inteligentní a umí toho spoustu. Můžete si taky zvolit jak moc je chcete chytrý. Můžete je nastavit hloupý jak polena – takže jsou pomalí, nepřesní, neumí moc taktizovat a jsou k smíchu. Nebo opačný extrém – můžete je nastavit tak chytrý, až vám dají takovou čočku, že se z toho už nevzpamatujete.

Anyway boti se nemusí využít jen pro singleplayer, ale můžou částečně nahradit některé chybějící hráče i v multiplayerové hře.

Jedna mapa se odehrává i v Egyptě

Boti také zcela automaticky vkládají do chatu/logu posměšné hlášky, když získají frág. Nese se to v duchu: „Next!“, „Learn how to aim!“, „Medic!“ a tak podobně.

UT je složen z několika herních módů. Každý se trochu liší svými principy – nejvyšší čas je podrobně popsat.

Deathmatch

Tenhle mód je známý už z dob Dooma. Funguje jednoduše – postavy v aréně se mezi sebou musí prostě jednoduše pobít. Kdo první získá určitý počet frágů, vyhrává. Obvykle je to kolem dvaceti. Tento mód funguje ve dvou dalších formách.

První je Team Deathmatch, kdy jsou hráči rozděleni do dvou týmů, které se spolu musí pobít. Body se pak počítají pro celý tým.

Druhý je Last Man Standing. Tam se hráči po smrti už znovu nespawnou, ale prostě umřou… navždy. Ten, kdo nakonec zůstane sám, vyhrává.

Sněží

Domination

Hráči jsou rozdělení do dvou týmů – modří a červení. V mapě jsou tři body a úkolem je tyto tři body si přivlastnit a udržet.

Pokud se bodu dotkne třeba červený hráč, změní se na červený symbol a červeným se začnou postupně přičítat po vteřinách skóre. Čím více těchto bodů vlastní, tím více se jim skóre přičítá – pochopitelně. Červený hráč si pak musí bod ochránit. Když ho nějaký hráč z modrého týmu odpráskne a dotkne se bodu, bod se změní na modrý a začne přičítat skóre modrým.

Ten tým, který jako první dosáhne určitého počtu skóre vyhrává.

Domination

Capture The Flag

Opět jsou hráči rozdělení do dvou týmů – modří a červení. Každý tým má v aréně něco jako svou základnu, kde je vlajka. Úkolem je prostřílet se do základy druhého týmu, sebrat jim vlajku, vrátit se s ní do své základny a dotknout se své vlajky. To přičte bod. Kdo získá určitý počet bodů, vyhrává (obvykle tři).

Když někdo vlajku nese a je během toho zabit, vlajka spadne na zem. Kdokoliv ji pak může vzít a pokračovat v tom, co předchozí hrdina nedokončil. Pokud se ale ležící vlajky dotkne někdo z opačného týmu, tak se vlajka teleportuje zpět do jeho základny.

Jednoduché jak facka. Ovšem tento mód nemám příliš rád – má několik praktických problémů.

Za prvé, někdy se stává, že oba týmy jsou natolik schopni ochránit svou vlajku, že se bitva může protáhnout na celé hodiny, aniž by kdokoliv komukoliv dal bod.

Za druhé – sebrat vlajku protivníkům je fakt dost overkill. Nepřátelský tým si ji hlídá za každou cenu – někdy téměř až fanaticky. Když se k ní jenom přiblížíte, ihned se vyrojí protivníci ze všech stran, sletí se na vás jako vosy na lízátko a totálně vám dají bukkake.

Za třetí – docela nuda je to hrát s boty. Boti nejsou dost chytří na to, aby dovedli vlajku opravdu ukrást a donést ji do své základny. Jako jo… stává se to, ale výjimečně. V singleplayeru je to prostě na vás, abyste ty vlajky odnosili sem a tam.

Capture the Flag

Assault

A tenhle mód považuji za nejoriginálnější. Je ve své podstatě prostý, ale zároveň skutečně zajímavý.

Do třetice je to mód, kde se hráči dělí do dvou týmů. Jeden tým má za úkol splnit v dané mapě nějaký úkol. A druhý tým se jim v tom snaží za každou cenu zabránit. První tým na to má jen šest minut.

Pokud se jim úkoly podaří splnit, tak potom se role obrátí. Druhý tým se snaží splnit úkoly, první se jim v tom snaží zabránit. Tentokrát však na to není šest minut. Je na to tolik času, za kolik se to podařilo dohrát v prvním kole.

Úkoly vypadají takhle: Máte třeba hrad. Jeden tým začíná venku před hradem, druhý má ve hradu základnu. Tým uvnitř se snaží zabránit týmu venku, aby se dostal dovnitř a uvnitř třeba stiskl nějaké tlačítko, co otvírá hlavní bránu do hradu.

Nebo je tu základna pod vodou, kam se musíte dostat a zničit tam čtyři počítače, zatímco druhý tým vám v tom brání.

Dobyl jsem vlak – za minutu a 22 sekund

Takže to jsou všechny módy, které jsou k dispozici.

Singleplayerová část hry obsahuje několik Deathmatch, Domination, Capture The Flag a Assault aren/map, kde se musíte postavit botům. Po dohrání každé části hry pak dostanete medaili 🙂 A až se vám je podaří projít všechny, odemkne se poslední část hry – Challenge. Ta obsahuje několik Deathmatch map s protivníky, kteří jsou „lepší“, než v předchozích částech hry. Na nejlehčí obtížnost sice ne o moc, ale stejně dovedou potrápit. A končí to poslední arénou, kde se musíte postavit final bossovi, což je takový chlápek jménem Xan.

Xan je… hodně dobrej. Fakt hodně dobrej. I na nízkou obtížnost. Je docela fuška ho porazit.

Možná jsem neměl svou postavy pojmenovávat cum eater :))

Každopádně… mimo tuhle singplayerovou kampaň si v singlu můžete naklikat i custom mapy dle sebe. To si zvolíte mapu (obsahuje to i mapy, co v kampani nejsou), počet hráčů, jejich inteligenci (od „novice“ až k „godlike“), typ hry a můžete blbnout do aleluja. Nejlepší je vzít nějakou malinkou arénu, narvat tam 16 hráčů a vznikne naprostý chaos 🙂

Takže jo – to byl Unreal Tournament. V současné době je UT zastaralá hra – už dávno existují další pokračování. Přesto ten první je v rámci herní historie určitě důležitý. Než jsem napsal tuhle recenzi, tak jsem si ho zahrál a můžu potvrdit, že je i dnes stále zábavný. Navíc se dá poměrně levně pořídit na Steamu. Takže… asi tak!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *