The Operative: No One Lives Forever [PC]

Rok vydání: 2000

No One Lives Forever (často zkracováno jako NOLF) je střílečka, co vyšla někdy v roce 2000 a stojí za ní společnost Monolith (která vytvořila i hry jako je Blood, F.E.A.R., Tron 2.0 atd.)… Zřejmě si tehdy řekli, že stříleček, kde se masakrují démoni a ufouni už bylo dost. A proto se tentokrát rozhodli pro svět tajných agentů a špionáží. Ano, NOLF je bondovka.

Ale ne, nebudeme hrát za Jamese Bonda AKA agenta 007, který přijde do baru a řekne: „Prosil bych suché Martini. Velmi suché Martini… nejlépe v prášku“. Hlavní hrdina je ve skutečnosti žena – tajná agentka Cate Archer, která pracuje pro úřad jménem Unity a bojuje proti teroristické organizaci jménem H. A. R. M.

Jinak pokud čekáte vážný příběh plný konspirací a nečekaných zvratů podobně jako byl v Deus Ex, tak nope. NOLF je totiž HUMORNÁ hra. Je to ve skutečnosti parodie na bondovky a celou dobu si z nich utahuje. A funguje to dobře, protože aspoň já jsem se většinou bavil. Bavily mě vtipný rozhovory, vtipné špionážní vybavení a vůbec. Je toho spoustu…

Ačkoliv se sem tak vyskytnou i vážnější pasáže, třeba rozhovory mezi Cate a jejími šéfy, se kterými řeší detaily kolem tajných operací. A v tom celém je ještě určitý feministický podtext, protože Cate často všichni shazují právě kvůli tomu, že je žena, zatímco ona v misích často dokazuje, že je schopná a dovede si poradit.

Ale od příběhu přejdeme k tomu, jak se NOLF hraje jakožto střílečka. Především je zajímavé, že je NOLF docela dlouhá hra. Když jsem byl malý, přišla mi fakt hrozně dlouhááááá, což mohlo být dané tím, že mozek dítěte vnímá čas trochu jinak, než mozek dospělého. Nicméně nemusí být dlouhá časově, ale má hromadu misí, což může vytvářet psychologický dojem určité rozsáhlosti…

Prakticky je tu skoro každá mise na světě, která by vás mohla napadnout. Je tu mise ve vlaku? No je! Přestřelka v lanovce? Ano! Mise v džungli? Taky taky! Mise v letadle? Mise na lodi? Mise pod vodou? Ano ano ano! Mise na staveništi? Maroko? Berlin? Tajné laboratoře? Přestřelky v mrakodrapu? Skladiště? Vesmírná stanice? To vše tu je! Egypt? No ten, ne, takže to není úplně vše… Ale skoro vše jo 😀

Bar nebo tajná základna?

Drtivá většina misí je spíše kratších (tj. tak pět deset minut hraní) a na pohodu. Obvykle je nutné v misí splnit nějaký úkol a ten je popsán celkem vágně („najdi tajné dokumenty“ apod.), dost vágně na to, abyste nevěděli, co přesně máte v misi dělat. Naštěstí to obvykle znamená v praxi jen to, že misi musíte prostě projít od začátku do konce. Sem tam je třeba udělat něco navíc – třeba nafotit nějaké podezřelé objekty.

A celou hru lze hrát „Rambo stylem“ – což jsem osobně dělal – kdy si proste zastřílíte, zablbnete a pohoda. Nebo stealth stylem…

A u stealth bych se zastavil. NOLF je pochopitelně stealth orientovaná hra, což je logické vzhledem k tomu, že vlastně hrajete za špionku. Takže se musíte tajně plížit, aniž by vás někdo viděl, být tichý jako myška, schovávat se, vyhýbat se kamerám a nedovolit, aby někdo spustil alarm. To zní moc hezky, ale v praxi to podle mě tolik nefunguje. Já osobně mám radši Rambo styl.

Jedna mise se odehrává ve vesmíru

Jenže – některé mise doslova ke stealthu nutí. Prostě se v nich nesmí spustit alarm, jinak MISSION FAILED. A to osobně považuji za nejslabší stránku NOLFa. Naštěstí se ty mise dají zvládnout a nepřátelé jsou hluší, slepí a blbí…

Před každou větší misí navíc máte za úkol se ve výcvikové laboratoři Unity naučit ovládat nějaký nový špionážní přístroj. Sponku, kterou se dají odemykat zámky (ty bytelnější pak lze roztavit svářečkou schovanou v zapalovači). Mince na odlákání nepřátel. Rtěnka, co funguje jako granát. Parfém, co nepřátelé uspává. Robopes, co odláká hlídací psy. Brýle, se kterými lze vidět lasery, co spouští alarm. A tak dále a tak dále.

A pak si lze vybrat, co v misi budu používat. (Nejsnazší je prostě zatrhnout „default equipment“ a jít dál).

Všechno jsou to hezké věci, ale přesto člověk nakonec zůstane u toho Rambo stylu. Co se dá dělat? Někdy se prostě špion musí tajně proplížit do nějaké budovy a ukrást tam tajné dokumenty, aniž by si ho někdo všiml a u toho vystřílet 7 pater plných vojáků.

Je tu i mise pod vodou, která se překvapivě nehraje tak hrozně, jak by se mohlo zdát. Je trochu podobná potápěčské misi ve hře Chaser.

Jak bývalo tehdy docela „trendy“ – často se do her musely přidávat dopravní prostředky a NOFL je na tom podobně. V některých misích máme k dispozici motorku a v některých zase sněžný skútr. Naštěstí to tvůrci necpali všude, takže tyhle mise jsou spíše vzácné. A je to dobře, jelikož jsou zábavné, ale zase ne tolik, že bych jich chtěl víc 😀

Takže abych to nějak shrnul. NOLF je dobrá střílečka. Měl jsem jí rád jako škvrně, mám ji rád dnes. Čas od času se k ní vracím – jednou za pár let. A vždycky si její hraní užívám. Slabší stránkou jsou stealth mise, kde se nesmí spustit alarm, což v kontextu příběhu dává smysl, ale nehraje se to moc příjemně a člověk je spíše rád, když má tyhle mise za sebou. To celé podtrhává skvělý humor, kdy mě různé situace donutily vyprsknout smíchy. Takže, to je NOLF, lidičky…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *