Super Mario Bros. [(S)NES]

Rok vydání: 1985

(Mimochodem, ta tečka za slovem Bros. tam oficiálně v tom názvu skutečně je).

Sakra, co mám vůbec psát o tak známé hře jako je Mario? Každý hráč zná Maria. Dokonce i každý nehráč zná Maria. Vaše maminka a tatínek, babička i dědeček a možná i pes a kočka znají Maria. Mario je prostě největší symbol Nintenda. Italský instalatér, který umí cestovat potrubím z místa na místo, je závislý na houbách a zachraňuje princeznu, kterou unesly želvy! Těmhle želvám skáče na hlavu a vrhá proti nim jejich vlastní krunýře!

Mario se poprvé objevil už ve staré videohře Donkey Kong, ale dnes chci mluvit o vůbec první hře, která spustila tohle všechno šílenství a celou sérii Mario her. A tou je Super Mario Bros z roku 1985 (to už je 30+ let), který vyšel pro NES (Nintendo Entertaiment System). Pochopitelně je to jedna z těch opravdu nejvlivnějších her, které hrály velkou roli v herní historii stejně jako Sonic nebo Doom. Je to jedna z těch her, které se často dostávají do různých žebříčků nejlepších her vůbec. Mario také údajně ukončil krizi, která panovala začátkem osmdesátých let na herním trhu – lidé o videohry postupně ztrácely zájem a všechno nějak upadalo.

Některé levely se odehrávají v podzemí

Abych byl upřímný, trochu jsem se rozhodl podvádět, protože jsem si před napsáním tohoto textu nezahrál původního Super Mario Bros pro NES z roku 1958, ale vylepšenou verzi Mario All-Stars, která později vyšla pro SNES. Tato verze obsahuje Super Mario Bros, Super Mario Bros.: The Lost Levels, Super Mario Bros. 2 a Super Mario Bros. 3, přičemž první byl lehce vylepšen po stránce grafické. Přibylo něco málo barev, detailů a celá hra vypadá daleko lépe. To je také důvod, proč jsou screenshoty u tohohle textu tak hezké. 🙂

Každopádně k věci. Mario je plošinovka, kde se skáče z plošinky na plošinky, eliminují se různí protivníci a prostě… hráč se musí dostat z bodu A do bodu B. Normálně se Mario scrolluje zleva doprava, s tím, že se nelze vrátit. (Obrazovka scrolluje vždy jen doprava, zpátky ani krok! Tohle omezení bylo pravděpodobně spíše technického rázu.) Na konci pak čeká stožár s vlajkou, kterou Mario vysune nahoru (a čím výš se na stožár podaří skočit, tím více score obdrží).

SMB. má v sobě dokonce i zakomponovaný příběh. Celý děj se odehrává ve světě jménem Mashroom Kingdom (Království hub), na které zaútočila zlá želví rasa jménem Koopa Troopas. Tuhle rasu vede obří zlý želvák jménem Bowser. Kromě toho, že celé království dobude, tak ještě unese princeznu Toadstool.

Každý třetí level končí velkým hradem, kde se odehrává level čtvrtý

Mario musí tedy zachránit Mashroom Kingdom, projít celkem osm světů po čtyřech levelech a zachránit princeznu Toadstool před zlým Bowserem.

8*4 je 32 map… Takže Mario musí projít 32 levelů. Každý čtvrtý level se odehrává ve strašidelném hradu, kde na konci čeká nějaký ten boss.

Vraťme se ale na začátek k tomu, že Mario je plošinovka. Nejdříve se objeví číslo levelu (obvykle ve formě “World 1-1”), a pak začne hrát typická Mariovská melodie – tu du tu tu tu tu tu – kterou dovede z hlavy zabroukat úplně každý. Mario je maličký, ale dovede se prvním želvám ubránit skokem na hlavu. Některé plošinky obsahují houbu, kterou dostaneme jen tak, že do plošinky ze spodní strany narazíme hlavou. Houba vyskočí a utíká pryč. Když se ji Mariovi podaří dostihnout a sníst, stane se velkým Mariem.

Velký Mario je silnější, dovede ničit plošinky a hlavně jakýkoliv damage nezpůsobuje smrt, ale místo toho se Mario transformuje zpátky do malého Maria. Podobně jako u Sonica je dobré udržovat u sebe nějaké ty prstýnky, je dobré u Maria se snažit být velkým. (Pochopitelně to neplatí pro věci, které způsobují instant kill, jako pád do propasti nebo zamáčknutí pod lisem).

Levely odehrávající se pod vodou jsou extrémně otravné

Podobných power-upů, jakou je houba, najdeme v Mariovi spoustu. Je tu také kytička a tu, když Mario sebere, tak může po želvách házet firebally (které vytahuje z kapsy u kalhot). Někdy také lze narazit na hvězdičku, která dává dočasnou nesmrtelnost, ale je obtížné ji sebrat, jelikož se vám snaží utéct – rychle hopká vstříc svobodě.

Zpět k tomu, jak se to hraje jako plošinovka. Mario chodí podivně pomalu, ale velice brzy možná zjistíte, že jedním tlačítkem běhá. A od té doby ho možná budete držet po zbytek hry, protože s běháním se dají dělat vyšší výskoky. Postupně začne obtížnost celé hry výrazně růst, takže větší doskok možná celkem oceníte. Ostatně někdy se tu také vyskytují pružinky, od kterých se lze odrazit a přeskočit tak velikou propast, ale bez držení tlačítka pro běh to není úplně možné efektivně provést.

Na konci hradu je vždy protivný boss

Když už jsem zmínil tu obtížnost, tak i nepřátelé dovedou potrápit, později i frustrovat. Od prvních želv bez krunýře, se začnou vyskytovat normální želvy (ty lze zneškodnit tím, že na ně se shora skočíte – zbude pak jen krunýř, který se dá vystřelit libovolným směrem. Když se trefí do dalších potvor, všechny je řetězově zneškodní, ale… pokud se od něčeho odrazí, dá damage také vám, plus myslím, že želva schovaná do krunýře se po chvíli zase dá do pohybu). Postupně se však dostane i třeba na takového zmetka, která je schovaný na mráčku a hází po vás malé potvory s ostnatým krunýřem (jmenuje se “Lakitu” kdyby něco).

V jednotlivých mapách se střídá hned několik prostředí – některé “urban” mapy se odehrávají v normálním prostředí, které všichni znáte. Některé se však odehrávají v podzemí, některé pod vodou, a pak jsou tu ty ve hradech. Ty pod vodou jsou krajně otravné. Sice Mario může neomezeně dýchat, když je potopený, ale otravuje vás hromada ryb a vy mezi nimi musíte kličkovat o život. Ostatně ryby dovedou otravovat i v normálních nevodních levelech – tím, že z vyskakují do vzduchu a nalítají do Maria jako kamikaze.

Mapy v hradech jsou obvykle velice obtížné – všude samá láva, rotující plameny a tak dále. Na konci je pak boss – obvykle nějaký velký želvák jménem Fake Bowser, který skáče, plive oheň, někdy dokonce vrhá kladiva. Úkol je obvykle se přes něj dostat na konec visutého mostu a přeseknout ho připravenou sekyrkou, což ho shodí do lávy.

BUT OUR PRINCESS IN IN ANOTHER CASTLE už je velice ikonický věta

V pozdějších fázích je také nutné zapojit hlavu – máte několik cestiček a vy si jednu vyberete. Když si vyberete špatnou, ozve se takový zvuk jako tu-dů a sekvence se opakuje donekonečna (tedy jen do doby, než vám dojde těch cca 300-400 sekund, které máte na každý level). Pokud trefíte dobrou cestičku, ozve se CINK a cesta pokračuje dál. Později to bude ještě složitější, protože budete různě prolézat potrubím a složitě zjišťovat, jaká je správná cesta. Jo a pořád na to máte jen 300-400 sekund.

Super Mario Bros.: The Lost Levels

Později vyšlo něco jako datadisk, který přinesl hromadu nových map (dokonce věší počet, než původní hra, protože 9 světů a pak ještě další 4 světy označené jako A, B, C a D). Tehdy se tomu “datadisk” ale úplně neříkalo. A dnes by se tomu říkalo spíše DLC 😀

Ono se to ale obecně bere jako pokračování – tedy jako další díl – ačkoliv je to vlastně takový remake původní hry.

Vtip je v tom, že tyhle mapy jsou neuvěřitelně obtížné, tuhé a hardcore. Místy mi to přišlo až absurdní, protože, i když jsem někdy využíval Quick Save a Quick Load v emulatoru, dával jsem některé věci tak na dvacátý pokus.

Příklad – máte propast – velkou a dlouhou propast. A úkolem je rozběhnout se a vyskočit, přičemž přes propast letí želva, od které se musíte odrazit a přistát na druhé straně. To je docela pracné, vyžaduje to cvik a člověk to zvládne tak na dvacátý pokus, i když je zkušený hráč. A takových situací je prakticky plná celá hra. Lost Levels jsou něco jako Mario verze pro milovníky hardcore stylu. Je to pro ty, kterým původní Mario prostě nestačil a chtějí víc – něco, co jim vydrží dlouho.

Nebojte, nakonec princeznu skutečně zachráníte

Tak jo – tím se dostávám ke konci, a teď je na čase to celé nějak shrnout. Inu, Mario je prostě Mario, stejně jako Sonic je Sonic a Doom je Doom. Osobně moc první díl popravdě nemusím, protože vím, jak komplexní a propracovaný je kupříkladu díl třetí. Ovšem ten třetí by bez toho prvního vůbec nevznikl, takže je nutné vidět tenhle větší obrázek herní historie. A obrázek říká jasně – bez Maria by dnešní herní trh vypadal třeba úplně jinak!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *