Strife: Quest for the Sigil [PC]

Rok vydání: 1996

Srtife je „doomovka“, která vyšla v roce 1996 a je to taková méně známá hra na Doom enginu. To, že funguje na Doom engine společně s Doom, Heretic a Hexen vede mnoho lidí k tomu, že Strife k těmto hrám různě přirovnává. Ale… Strife není ani jako Doom, ani jako Heretic, a ani jako Hexen. Je úplně jiný.

Když chodíte po městě jménem Tarnhill, bavíte se s NPC postavami (formou dialogů, kde si můžete volit odpovědi – vše nadabované), tak víte, že nehrajete Doom. Když si od některých postav můžete kupovat střelivo, zbraně, léčiva, zbroj, od jiných dostáváte questy (které si můžete standardně klávesou „O“ zobrazit), tak víte, že nehrajete Heretica. Když později dobýváte hrad s armádou vojáků a vidíte přestřelku mezi nepřítelem a vašimi spojenci, tak víte, že nehrajete Hexena.

Strife je spíše takové RPG s prvky open world hry, adventury a… jo, Doom je v tom taky (občas hledáte secrety, občas sbíráte klíče, občas kosíte hromadu potvor).

Obvykle se ve Strife bojuje s roboty

Celkově se zdá, že se tvůrci Strife rozhodli udělat daleko komplexnější a složitější hru. Je také víc zaměřená na příběh, než jiné „doomovky“.

Příběh vypráví o tom, že na svět spadl meteorit, který zabil většinu lidí a navíc se z tohoto meteoritu začal šířit virus, který zabil další hromadu lidí. Na světě přežilo jen pár lidí.

Těch pár lidí, co přežilo, začali slyšet hlasy, což si vyložili tak, že k nim promlouvá bůh, takže zformovali organizaci The Order, která si převzala vládu nad světem a vše řídí. Proti ní pak bojuje tajný odboj rebelů.

Na konci hry objevíte tajnou laboratoř

Strife se někdy snaží tvářit jako hra, kde máte vlastní svobodu, takže si můžete volit komu budete pomáhat, komu ne, koho zradíte a tak dále. A skutečně, někdy se questy různě větví, někdy je více způsobů, jak něco vyřešit, někdy se dostanete k jiným questům a tak dále.

Pokud jde o open world prvky, tak v tomhle ohledu Strife trochu připomíná Hexena, ale přechody jsou přirozenější – zatímco Hexen měl hub propojený portály, tady je celá hra složená z propojených lokací, kde prostě projdete vraty nebo nějakou branou… LOADING… a jste v jiné mapě. Jinak téměř z každého místa se můžete dostat kamkoliv – všechny lokace jsou opravdu propojené.

Arena s prvním bossem

V praxi to tedy vypadá nějak takhle. Jste ve městě a bavíte se s prodavačem v jednom krámku, od kterého dostanete první quest – najít a zabít jednoho chlápka a přinést jeho prsten jako důkaz. V samotném městě ale zabíjet nesmíte, jinak se spustí alarm a nateleportuje se tam sto tisíc strážných. Takových míst je ve Strife spoustu, kde dělat bordel je jedno velký NOPE.

Po splnění questu vám řekne heslo, jak se dostat do základny tajného odboje a tam dostanete další úkol – třeba dostat se do vězení a od tam osvobodit vězně.

Někdy se ty úkoly trochu větví a někdy je více způsobů, jak je splnit. V tohle ohledu se dá Strife i pokazit, protože když zabijete nějakou důležitou postavu nebo uděláte nějakou hovadinu, tak už Strife prostě nedohrajete a můžete začít rovnou od začátku.

Bohužel, Strife celkově ve výsledku působí trochu jako rádoby-propracovaná hra, ale vše je jen iluze. Snaží se být RPG (lze si vylepšovat různé atributy, zvyšovat kapacitu zdraví atd.), ale úplně to RPG není. Snaží se být adventurou, ale úplně není. Snaží se mít složitý příběh, ale zase tak složitý není. Prakticky má v sobě od všeho trochu, ale ve výsledku nic moc z toho nedovede udělat dojem.

Děj je někdy vyprávěn za pomocí obrázků. Zde hlavní hrdina našel první část mocné zbraně Sigil.

První část hry je navíc taková nudná a osobně jsem se víc bavil až v pozdější části, kdy se snažíte dát dohromady zbraň jménem „Sigil“, kdy jednotlivé části mají různé nadpřirozené bytosti, které musíte porazit jakožto bosse.

Level design je také trochu jako na horské dráze. Máte tu skutečně zajímavou propracovanou mapu, ale pak bác – objeví se mapa, která je jen síť nudných prázdných chaotických chodeb. Některé mapy jsou i vyloženě … divné…

Rozporuplné pocity jsem měl i ze zbraní. Zbraně se snaží být originální. Tvůrci nechtěli žádná stará klišé jako brokovnice nebo kulomet, takže je tu všechno možné i nemožné. Různé druhy kuší. Plamenomet. Věc, která plive granáty. Blbý je, že jsou natolik originální, až jsou dost těžko použitelné. Granátometem jsem tak na 80% vždycky zabil hlavně sebe. Plamenomet sice všechno zapálí, ale mnohdy i včetně vás. Sigil je možná nejsilnější zbraň ve hře, ale její používání bere zdraví, takže ji hráč nemůže používat furt.

Podivná entita jménem Oracle bude hrát v příběhu důležitou roli

Jako jo, u Strige jsem se docela bavil a není to špatná hra. Možná je neprávem zapomenutá a často opomíjená. Avšak částečně to i chápu, protože má hodně slabin v designu map, zbraní a celkově se snaží být daleko komplexnější, než ve skutečnosti je. To, že se dá sem tam i pokazit postup hrou tomu také moc nepřidá. Navíc vyšel ve špatnou dobu – v roce 1996 už byly na trhu daleko propracovanější hry technologicky o kus dál.

Strife ale můžu fanouškům her z devadesátech doporučit. Strife lze koupit jak na GOGu, tak na Steamu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *