Space Engine [PC]

Datum vydání: Poprvé 2010
Datum vydání Steam verze: 2019

Nedávno mě tak napadlo, jestli neexistuje nějaký realistický simulátor vesmíru, kde je kompletní model všech planet, hvězd, galaxií, mlhovin a prostě úplně všech vesmírných těles. Milovníci vesmíru mi doporučili Space Engine – program, který mé požadavky naprosto splňuje. Co víc – dokonce je zcela zdarma ke stažení.

Překvapilo mě také, že za tímto projektem stojí jeden jediný člověk – nějaký rus jménem Vladimir Romanyuk. Tento člověk to sám celé naprogramovat a také to zcela sám udržuje, vydává nové a nové verze a tak dále.

Před nějakou dobou vyšla nová verze s brutální hromadou novinek, tentokrát však placená – Vladimir Romanyuk totiž nahodil Space Engine na Steam. Komu se tedy nechce platit, může si stáhnout starou verzi přímo ze stránek Space Engine. Chcete-li ale tvůrce podpořit, za nějakých pět stovek si můžete koupit Steam verzi.

O jakých vylepšeních se bavíme? Hlavně pokud jde o efekty a grafiku. Pochopitelně těch věcí je víc, ale… Raději se vraťme na začátek a řekněme si, co je Space Engine zač.

Troll planeta, která z popisu vypadá jako další Země
Noční Země

Space Engine je tedy zcela realistický model vesmíru, naprosto přesné planetárium. A vy se po vesmíru buď můžete pohybovat jakožto pozorovatel, nebo si můžete vybrat nějakou tu kosmickou loď (či si dokonce vytvořit vlastní). Pohyb po vesmíru se neliší od pohybu v nějaké běžné videohře – WSAD nebo šipky plus rozhlížení myší. Jednoduché.

Ovšem má to háček. A to je fakt, že vesmír je strašně obrovský. Kolečkem na myši lze regulovat rychlost s jakou se chcete pohybovat, přičemž začínáte na kilometrech za hodinu. Jak rychlost přidáváte, už se pohybujete v AU (Astronomical Units – vesmírné jednotky) a nakonec dojdete k LY (Light Year – světelný rok). Rychlost však také mění celkovou perspektivu vesmíru.

Pokud poletujete kolem naší planety – Země – a řeknete si, že se skočíte podívat na Jupiter, při rychlosti několika tisíc kilometrů za hodinu k Jupiteru skutečně doplujete. Ovšem pokud si nastavíte několik tisíc LY, tak stisknutí kupředu vás ve vteřině vyhodí z naší galaxie – Mléčná dráha – a octnete se někdy úplně v prdeli obklopeni hromadou neznámých galaxii.

Polární záře na Jupiteru – autor fakt nezapomněl na žádný detail
SE obsahuje také WIKI, kde si lze vyhledávat informace o objektech

A funguje to i opačně. Máte velkou rychlost – několik stovek LY a chcete se třeba podívat na planetu Pluto zblízka, zatímco jste někde mimo naší galaxii. Když se pokusíte dostat do Mléčné dráhy, tak ji akorát celou ve vteřině propíchnete durch. Musíte tedy rychlost postupně zmenšovat na několik AU, abyste mohli do galaxie vletět. Když se vám podaří najít Pluto a chcete se přiblížit, jste zase příliš rychlí, čili do Pluta se netrefíte. Spíše celou sluneční soustavu připíchnete jako jste před tím propíchli galaxii. Je tedy nutné zmenšit rychlost na několik KM za hodinu a tentokrát můžete Pluto přiblížit.

Ono to zní složitě, ale člověk si na to rychle zvykne a začne mu to dávat smysl.

Jinak s faktem, že je vesmír obrovský je spojen další problém. Totiž, nic se v něm nedá najít. Když jsem říkal, že se rozhodnete prohlídnout si Pluto, tak to je pochopitelně sci-fi – Pluto nenajdete. Je to jako hledat jehlu v obrovské hoře sena.

Uran má stejně jako Saturn prstenec, ale není tak viditelný
Je možné zobrazit orbity (oběžnice) planet a také souhvězdi

Naštěstí s tím autor počítal a implementoval do hry vyhledávání objektů. A tohle vyhledávání má v sobě zakomponovaný teleport. Chcete tedy Pluto? Prostě dáte hledat, napíšete Pluto a buď se k němu ihned teleportujete tlačítkem “přejít k” (go to) nebo můžete letět za šipkou, která vás navádí. Jen škoda, že vyhledávání je značně nešikovné, jelikož 1) se v něm nedá filtrovat, ani řadit, ani nic nikde specifikovat. Je to prostě jen fulltext hledání v obrovském seznamu modelů. S tím souvisí také 2) že musíte znát správný název objektu. Pokud chcete navštívit hvězdu Betelgeuse, musíte její název umět napsat přesně. A podotýkám, že hodně vesmírných objektů má dost těžko zapamatovatelný název.

Hledání funguje i naopak. V dálce vidíte nějaký zajímavý objekt, kupříkladu výraznou červenou hvězdu. Tak na ni klepnete, čímž ji označíte. Objeví se její popisek, objeví se šipky, které radí, jak k ní přiletět, nebo se k ní můžete rovnou teleportovat.

Autor do hry také implementoval Wiki. Lze si tedy rovnou o čemkoliv cokoliv najít, není problém. Nutno podotknout, že Space Engine je kompletně přeložen do hromady jazyků, včetně češtiny a přepíná se automaticky podle nastavení Windows. Wiki si tedy užije každý.

Pluto má textury ve vysokém rozlišení jen z jedné strany, což je dáno tím, že snímky Pluta ve vysokém rozlišení existují jen z jedné strany. Třeba jednou NASA nasnímá i tu druhou.
Mlhoviny vypadají skutečně nádherně, avšak chce to pořádně výkonné PC

U jednotlivých objektů lze také zobrazit jejich orbity – tj. dráhy, kterými se pohybují. Navíc je možné zobrazit souhvězdí.

Dále tu je seznam, kde je vybráno několik pozoruhodných objektů, které stojí za to vidět, jako jsou různé mlhoviny (jsou opravdu krásné :-)), různé exoplanety a tak dále. Tvůrce se nás rozhodl také malinko potrollit, protože do seznamu implementoval planetu, která ale reálně neexistuje. Když ji však začnete zkoumat a číst si o ní, zjistíte, že na téhle planetě existuje buněčný život stejně jako na té naší. Když jsem ji viděl poprvé, totálně mě to zmátlo a říkal jsem si jen WTF. Trochu jsem googlil a zjistil, že taková planeta není. Došlo mi, že tohle je prostě troll. A docela povedený!

Rád bych se vrátil k grafickým efektům, které jsem zmínil na začátku. Space Engine je obecně velice krásný, pokud jde o grafické efekty. Steam verze jde ještě dál. Máme tu realistické záře z hvězd, realistické odrazy světla na planetách, dynamicky vykreslující se podle toho, co kde na ně odkud svítí. Velice krásné jsou mlhoviny, hvězdy… akorát galaxie připomínají trochu 2D texturu, ale to je možná schválně, protože tvar galaxie je obvykle disk.

Když vlétnete do jádra černé díry, SE zamrzne a už se od tam nedostanete (no dobře, dá se od tam dostat teleportem přes vyhledávání)

Lze si také stáhnout HD modely planet do naší sluneční soustavy, ovšem model země má třeba 11 GB a Jupiter 1.5 GB. Těžko tedy říct, jestli to za to člověku stojí… Aby ta hra taky nenabobtnala do 100 GB 😀

S tím je také spojen fakt, že Space Engine je velice náročný na výkon PC. Chcete-li si ho pořádně užít, je nutné mít herní dělo s výkonnou grafickou kartou. Já osobně mám velice výkonné PC, přesto jsem si v nastavení “ultra detaily” přepnul na “vysoké detaily”, protože mi Space Engine využíval výkon grafické karty na 99 %.

Máte-li tedy nějaký levný kancelářský notebook, možná si Space Engine neužijete. Ovšem spoustu grafických efektů jde prostě a jednoduše vypnout – dynamická světla, odlesky… Plus si lze nastavit nízké detaily a rozlišení. Věřím, že se správným nastavení by Space Engine mohl fungovat bez problémů i na pomalejších strojích.

Co tedy dodat? Space Engine za ty prachy opravdu stojí, zvláště pokud vás zajímá vesmír a jste schopni strávit hodiny jeho zkoumáním. Možná bych doporučil si vyzkoušet nejdříve verzi zdarma, a pokud budete mít pocit, že to stojí za to, tak proč nejít do Steam verze?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *