Sonic the Hedgehog [Genesis]

Videohra Sonic the Hedgehog (dále STH) vyšla v roce 1991 pro konzoli Genesis/Mega Drive a stala se natolik úspěšnou, že vzniklo pokračování a pokračování a další pokračování a hle. Dnes už mám mega obří sérii her roztroušených po všech možných i nemožných konzolích i PC.

Ze Sonica se každopádně stala světově známá postava a také poměrně hodnotný brand, jelikož podle něj vznikly seriály, i filmy (v roce 1998 běžel seriál „Dobrodružství ježka Sonika“ na televizi Prima – pamatuji si do dnes :D). Vlastně i komixy a já nevím, co všechno. Pochopitelně se s ním prodávají i různé věci jako třeba trička, kšiltovky, batohy… Objevil se také v reklamě na McDonald. Je podle něj i pojmenovaný gen. A v roce 1993 se v USA konal slavnostní průvod na den Díkuvzdání, kde se objevil i obří nafukovací balón se Sonicem.

Jak ale Sonic vznikl? Jednoduše – japonská firma Sega založila menší „in house“ společnost, aby vymysleli nějakého maskota. Něco, co trumfne italského instalatéra Maria a bude to stejně slavné jako Mickey Mouse.

Návrhů bylo spoustu – veverka, klokan… králík, co chytá věci ušima… Nakonec se však dostali nápad, že by to mohlo být zvíře, co se umí koulet. A zvířata, co ze sebe umí vyrobit kouli jsou dvě – ježci a pásovci.

No, a vyhrál to ježek. Ještě mu dali boty jako má Santa Claus a modrou barvu, aby ladil s barvou loga Sega (název firmy vznikl ze slov SErvice GAmes). Od začátku každopádně chtěli tvora, co umí rychle běhat. Nejlépe rychlosti zvuku. Nadzvuková rychlost se anglicky řekne Supersonic speed, čili název Sonic vznikl takhle.

Když Sonic dostane damage, ztratí prstýnky

A hle – je to tak. Máme tu antropomorfního modrého ježka jménem Sonic, co umí rychle běhat… Nový maskot firmy Sega a postava do videohry.

Tak to bylo pozadí vývoje… Pojďme se ale podívat, jak se první díl Sonica hraje. A na chvíli zapomeňme, že Sonic je celá herní série, nebo dokonce značka, co má za sebou i seriály, filmy, komixy… Nebo dokonce, že je to maskot společnosti Sega…

A zaměřme se čistě na to, jaká byla vůbec první hra, která se Sonicem vyšla. Jak fungovala sama o sobě? Jaký měl pocit člověk, který ji rozehrál a nic o ní vlastně nevěděl?

Sonic je prostě normální plošinovka, tzv. „side scrolling“, což znamená, že se jde stále kupředu za nosem z leva do prava (ne vždycky ale). Skáče se přes překážky, přes bezedné jámy, přes bodce, vyhejbá se koulím s bodci na řetězech nebo bodcům vystřelujících ze země a tak dále. U toho samozřejmě ničíme nepřátelé a bojujeme s bossy (bossem spíše).

Napínavý souboj s final bossem

To celé by mělo být podložené nějakým příběhem a ten je v Sonicovi prostý… Bylo nebylo, byl jednou jeden zmetek – Šílený vynálezce Dr. Robotnik (v japonské verzi známý jako „Eggman“) a ten se rozhodl ovládnout svět.

Ukradl šest smaragdů chaosu, které mu dávají moc… A proměnil všechna zvířátka na roboty, kteří mu slouží. Tzv. badniks. Sonic ho musí pochopitelně zastavit a zachránit zvířátka.

Takže Sonic musí projít celkem šest tzv. „zón“, což jsou určitá části hry co mají specifické prostředí. Třeba les, základna, zatopená jeskyně, město… Každá tato zóna se skládá ze tří levelů (aktů), které je nutné projít. Na konci třetího je obvykle boss, což je vždycky Dr. Robonik ve vznášedle, které předělal tak, aby mělo nějakou konkrétní schopnost (plivat oheň, vystřelovat bodec, máchat koulí na řetězu). Po tom, co Sonic porazí bosse, musí ještě otevřít kapsli, ve které jsou uvězněná zvířátka, a tím je osvobodit.

Zvířátka však bude osvobozovat ještě po cestě, jelikož každá potvora, které potká je vlastně robot – badnik – a po jeho zabití (zničení) z něj vyletí/vyskočí třeba ptáček, veverka a tak dále.

Mramorová destička je můj kamarád

Za zmínku stojí, že jednotlivé levely mají „více cest“, jak je dohrát a je na hráči jestli půjde touhle spodní cestou, nebo to vezme horem a tak podobně. Je to skvěle nadesignované a motivuje to k tomu, aby si to člověk zahrál vícekrát a pokaždé jinak. Není to tak samozřejmě pokaždé. Někdy se cesta dvojí, trojí a někdy se ty cesty zase setkají a dál vede jen jedna…

Sonic běhá rychle, tvůrci nekecali. Ovšem ze začátku to není tak poznat, jelikož design jednotlivých levelů není úplně na rychlost dělaný. Je tam příliš mnoho překážek a celkově má první díl tempo spíše pomalejší oproti těm dalším. Prakticky je tam ta rychlost zvuku jen na oko, aby se neřeklo 😀 Na druhou stranu je fakt, že když Sonic běží dostatečně rychle, dovede běhat i po stěnách a dokonce po stropě.

Jsou tam každopádně pasáže, kdy se podaří Sonica dost zrychlit a ty celkem stojí za to.

STH je každopádně velice minimalistická hra. K ovládání stačí jen šipky a skok. Kromě skoku Sonic nic dalšího neumí. Další schopnosti už vznikají jen kombinací různých pohybů, třeba – když Sonic rychle běží a vy stisknete „dolů“, začne se Sonic koulet, čímž se ještě zrychlí a je ještě nebezpečnější proti nepřátelům.

Má to výhodu – je to snadné, je to odpočinkové… A dá se to hrát na všem. Klidně i na mobilu (ostatně Sonic the Hedgehog se dá i koupit na Google Play – je to oficiální port).

Taky poprvé zažijeme pořádnou rychlost

Ježka při životě drží prstýnky (nebo „kroužky“ – prostě „rings“ anglicky). Musí mít aspoň JEDEN prstýnek. Když má nula, tak jakýkoliv damage – od nepřátel nebo od čehokoliv dalšího – znamená smrt. V případě, že má u sebe aspoň jeden prstýnek (nebo i víc), znamená damage jen ztrátu všech těchto prstýnků.

Ty ze Sonica vyletí a rozletí se do všech směrů. V této chvíli je možné některé z nich pochytat a tím je získat nazpět. Čím víc jich má, tím je jejich pochytání snadnější. Když ze Sonica třeba vyletí 50 prstýnků, je snadné si jich aspoň 10 zase nabrat zpátky. Čím je jich míň, tím hůř.

No, ale neplatí to stoprocentně, protože když máte jeden a ztratíte ten jeden. Je snadný se za tím jedním rozeběhnout a sebrat ho 😀

Mimochodem, pokud Sonic získá až 100 prstýnků, dostane extra life.

Bonus level

V STH se dá každopádně umřít, i když ježek prstýnky má. Stačí, když Sonica něco zamáčkne, tak pak je to prostě instant death. V tomhle ohledu je to blbý, že engine hry tak nějak zvláštně vyhodnocuje kolize, takže člověka obvykle může zabít skoro všechno. Třeba dvě plošinky, co jsou moc blízko sebe.

Sonic se ještě může utopit. Ani tady prstýnky nepomůžou.

A pochopitelně umře, když dojde čas, který na jeden level má (což je celých 10 minut, takže nehrozí, že by vypršel, i kdyby se člověk brutálně flákal).

Kromě prstýnků jsou v mapách ještě monitory, které jdou rozbít a při rozbití dávají různé powerupy, jako je třeba 10 prstýnků naráz, štít, dočasnou nesmrtelnost apod.

Kromě normálních levelů jsou tu i bonus levely. Stačí mít na konci normálního levelu 50 (a víc) prstýnků a bude tam poletovat obří prsten. To neplatí na konci levelů, kde je boss.

Spoustu bedniček

Pokud se podaří do obřího prstenu skočit, objeví se bonus mapa. Ta se odehrává v podivném rotujícím bludišti. Tím je nutné projít a najít Chaos Smaragd. Bonusových bludišť je celkem šest. Každopádně se dost blbě ovládají, což je asi záměr. Směr rotace se navíc pořád mění, když se dotknete písmene „R“, které je prostě všude. No, já obecně tyhle bonusový věci moc nemusím… Mimochodem, za posbírání všech smaragdů není žádná odměna, kromě dobrého pocitu.

A teď trochu popíšu každou zónu zvlášť, pokud nevadí…

Green Hill Zone

Asi nejznámější zóna, co se objevuje i na krabici s hrou. Není toho moc, co popsat. Mnohem zajímavější je…

Marble Zone

…Marble zone. Tady to začne být zábavnější. Navzdory podivnému názvu „mramor“ se to odehrává v hradu, který je mimochodem opravdu z mramoru. A hlavně je tam spoustu lávy. Takže se můžeme připravit na pasáže, kdy Sonic popluje po lávě na mramorové destičce, občas ho vyhodí do vzduchu gejzír a tak podobně. Kromě toho je tu nějak moc podezřele různých drtičů na řetězech.

Spring Yard Zone

Jak plyne z názvu, je tu spoustu pružinek, je to takové barevné a zábavné. Každopádně je to jedna z prvních tzv. „urban area“ zón, co se prostě odehrávají ve městě. Částeně inspirovaný pinballem. Proto jsou tu různé balónky, od kterých se lze odrazit.

A pak je tu taky hromada poletujících krabiček.

Labyrinth Zone

Tak a tady už začne být Sonic trochu obtížnější. Doposud to byla procházka růžovým sadem, ale tady… Tohle je zatopená jeskyně. Cesta už není tak lineární, ale je to spíše – jak vyplývá z názvu – celkem bludiště. Občas je potřeba si otevřít nějaký průchod tlačítkem apod.

Největší problém je, že jsou tu pasáže pod vodou. Pod vodou se Sonic pohybuje hrozně pomalu a potřebuje neustále bublinky k nadechnutí, jinak se rychle utopí (tj. vydrží pod vodou jen 80 sekund).

Star Light Zone

Další „urban area“ zóna, co se odehrává v nočním městě. Je to vůbec poprvé, co se tu skutečně pořádně rozjede Sonicova rychlost, jelikož je tu několik opravdu strmých svahů, hodně „smyček“ a taky větráků… Ehem…

Scrap Brain Zone

Se odehrává na základně Dr. Robonika. Celé to vypadá jako nějaká továrna v industriální zóně, čili jsou tu pásové dopravníky, pily, plazmové lampy šlehající blesky (asi tvůrci chtěli vzdát hold Teslovi).

Poslední level této zóny se však odehrává v potopené jeskyni podobně jako Labyrinth Zone, což je takový závěrečný level, kde obtížnost dosahuje maxima.

Takže jo, to byly zóny.

Kdybych měl ještě popsat nějaká negativa hry. V STH hraje mnohdy velice chytlavá hudba. Někdy až příliš – leze přímo do mozku. Ovšem to není ani takový problém, jako spíše fakt, že každý level (akt) jedné zóny obsahuje tu stejnou hudbu. Tzv. že každá zóna má svou hudbu, ale levely (akty) ne. A to je otrava, protože to znamená jeden a ten stejný track třikrát za sebou. Chápu, že tehdy měli nosiče omezenou paměť a ták… ale stejně.

Další věc – STH je hrozně krátká hra. Dá se prolítnout za hodinu.

Kromě těchto dvou drobnosti ale nemám co vytknout.

A tím se dostávám ke chválení, které jsem si nechal nakonec.

STH je totiž extrémně zábavnej, chytlavej a příjemně se hraje. U mě je to zvýšené ještě o nostalgii, protože je to má oblíbená hra z dětství. Myslím, že na svou dobu byl i poměrně technologicky napřed. Grafická stránka a animace podle mě na takové úrovni nebyly v té době běžné. Stejně jako úroveň hudby. A nakonec STH musíme nechat to, že celkově spustil úspěch Sonica jako brandu, což vedlo k další hromadě skvělých her…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *