Quake [PC]

Quaka mám zafixovaného jako vůbec první skutečnou 3D hru. Už to není 2.5D engine, který jen vytváří iluzi 3D, tak jako tomu bylo u Dooma a Duke Nukema. Už tu nejsou 2D spritové obrázky, ale zbraně, munice, powerupy a nepřátelé jsou skutečné 3D polygonové modely. Prostě, wow!

Dobře, nemusí se jednat fakticky o úplně první 3D hru, jelikož jsem slyšel, že před Quakem existovalo více polygonových her. Navíc třeba už takový Blood a Shadow Warrior měli také 3D modely (ačkoliv ne polygonový, ale voxelový), nicméně Quake je prostě významná záležitost, která ze 3D udělala standard. Navíc za ní stojí stejní lidé, co mají za sebou první 3D hru – Catacombs 3D. A taky Wolfeinstein 3D, Dooma a vůbec… ID Software byl v devadesátkách vždycky technologicky napřed.

Tak tohle je Quake – rezavý, temný, gotický…

Nicméně důležitější, než otázka „Je tohle skutečně první 3D hra?“ je spíš „Je Quake dobrá hra? Hraje se dobře? Je zábavná? Příjemná? Chytlavá?“ a odpověď je, že samozřejmě ano. Pojďme si ho ale rozebrat dopodrobna.

Začneme od začátku a začínat se má příběhem. Quake má velice prostý příběh – když lidé vynalezli první teleporty, čímž mohli rozebrat auta a silnice, protože teleporty vše logisticky velice usnadnily, objevil se problém. A tou je fakt, že otevřely také brány do jiné dimenze, odkud se začala na svět teleportovat monstra. Ta centrálně řídí jakýsi mozek jménem Shub-Niggurath. A tak byl vyslán voják, aby prošel několik dimenzí, pobil armády monster a zničil Shub-Nigguratha. A za toho budete hrát.

Každopádně začátek hry je velice netradiční. Místo toho, abychom si mohli zvolit obtížnost v hlavním menu, začne hra v malé aréně, kde jsou tři průchody – lehký, normální a těžký (a ještě „noční můra“, který je skrytý) a obtížnost se volí prostě tak, že vejdu do průchodu dle přání. Poté jsem teleportován do místnosti, kde jsou další 4 průchody. A ty vedou do čtyř epizod.

Episode 1: Dimension of the Doomed
Episode 2: The Realm of Black Magic
Episode 3: The Netherworld
Episode 4: The Elder World

Ty jdou hrát v libovolném pořadí… A až je budu mít všechny, otevřete se v podlaze této místnosti průchod k final bossovi – k Shub-Nigguratha.

Na tohohle bosse bohužel neplatí olovo

A jak tedy vstoupím do první epizody a rozehraji první level, můžu hned vidět, jak je Quake zábavný…

Quake má totiž docela dost rychlou hratelnost. Prostě má tempo. Zbraně fungují rychle a nepřátelé se pohybují celkem rychle, takže akční souboje zkrátka a jednoduše frčí. Levely jsou navíc poměrně krátké, čili dochází k typickému „ještě jeden level a končím“, kdy Quake chytne, nepustí a najednou je půlnoc. Nějaké zdržování nebo zdlouhavé hledání klíčů neexistuje. Jednotlivé levely mají poměrně jasný design.

Tím ale neříkám, že je level design lineární a primitivní. Naopak. Tvůrci se snažili využít 3D maximálně, takže postavili různé hrady, chrámy, paláce, města, stoky… konečně si můžeme užít „více pater nad sebou“, s čímž měly předchozí pseudo 3D hry problém. Design je každopádně parádní, né že ne. Jinak nechybí ani klasické prvky jako jsou secrety.

Jednotlivé mapy fungují na klasické bázi „jdi z bodu A do bodu B a u toho sem tam najdi klíč a odemkni dveře“ a víc se tu neřeší. Mapy jsou pochopitelně plné monster, zbraní a střeliva.

Final boss je jakési podivné chapadlo, co se nedá zničit normálními zbraněmi

Zbraně působí také celkem klasicky, jelikož je tu pistolka, brokovnice, dvojhlavňová brokovnice, raketomet, granátomet, paprskomet… A taky pár zbraní, co střílí hřebíky. Čili hřebíkomet 😀

Nepřátelé jsou každopádně celkem originální. Ze začátku to není tak vidět, jelikož tu máme vojáčky a psí mutanty. Ovšem pak to začne – Grunt, což je chlápek s motorovkou a granátometem (jeho granáty „prší“ všude kolem, čili je to fakt otravný zmetek), jakési potvory se třema nohama jménem Vore, které hází fialové koule. A tyhle koule vás pak pronásledují a je těžké jim utýct… a dávají veliký damage. A ještě je tu obří yeti. Ten střílí blesky a je celkem pracný se jim vyhnout. A to furt není vše – ještě je tu Spawn, což je oživlá tekutina, která skáče a když se dostane k blízkosti své kořisti, exploduje. Takže si jen tak jdete třeba chodbou, hledíte si svého a najednou to odněkud vyskočí a BUM. Instant kill…

Na nepřátelé se jinak mohou hodit powerupy. Těch je tu pár. Obří lékárna, co dává +100 hp. Prstýnek neviditelnosti, kdy vás nepřátelé nevidí, dokud na ně neútočíte. Pentagram, co dává na 30 sekund nesmrtelnost a hlavně Quard Damage. Po něm jsou zbraně 4x silnější… (ale opět jen 30 sekund).

Yeti a jeho blesky, kterým se špatně uhýbá

Jinak Quake má velice zvláštní design, a teď nemyslím level design. Mám na mysli vizuální design – to, jak celkově působí. Přestože je to sci-fi žánr, občas se některé mapy odehrávají ve středověkých hradech a bojuje se v nich proti zmutovaným rytířům. To není náhoda, protože ID software na začátku ani nevěděl, co přesně dělá za hru a chvíli to vypadalo, že to bude fantasy jako třeba Hexen… Ale nakonec je to sci-fi akce.

Prakticky to nemá na zábavnost vliv… třeba takový budoucí Serious Sam má zvláštnější designérský úlety (odehrává se v Egyptě a bojuje se proti obřím robotům, harpyjím a mimozemšťanům), ale přesto to funguje… A funguje to i tady v Quakovi.

Ve skutečnost má Quake takovou svou vlastní „kovovou“ atmosféru… je rezavý, je industriální… skvěle se to k němu hodí.

Co považuji za slabší stránky jsou bossové. U tak akční hry jako je Quake bych očekával na konci každé epizody nějakého bosse, který snese hodně olova a raket. Jenže… první boss se však nezdolává olovem, ale „hlavou“ – vaším úkolem je přijít na to jak ho porazit (přičemž jde o to, že musíte jen stisknout v určitém pořadí tlačítka, abyste do něj pustili elektřinu). To se prostě do Quaka moc nehodí.

Další epizody nemají bosse pro jistotu vůbec. Pokud tedy nepočítáme vyšší výskyt silnějších potvor. No, a pak je tu final boss, který se opět zdolává nekonvenční neakční cestou, což je takový jakože meh…

Takže bossové – palec dolů.

Vore – jedna z nejsilnějších potvor v celém Quake

Za zmínku také stojí celková krátkost hry. Mně osobně počet levelů celkem stačí. Je to tak akorát, abych se bavil a nepřišlo mi to stereotypní. Přesto, 4 epizody vypadají na první pohled jako velký počet, nicméně nejsou nijak dlouhé – většinou mají 6-7 map + nějaký secret mapy. A vzhledem k tomu, že jsou docela krátké, se epizoda dá proletět poměrně rychle.

Určitě za zmínku stojí hudba, kterou většina lidí nejspíše nikdy neslyšela, jelikož je nutné mít originální CD a v devadesátkách se to všechno šířilo na pálených cédéčkách. No, a na Steamu je hudba jen když si ji člověk stáhne a ještě Quaka opatchuje. Každopádně hudbu stvořil Trent Reznor z kapely Nine Inch Nails (devítipalcové hřebíky – proto je ve hře tolik hřebíků a krabic s logem NIN). A to, co stvořil je pochopitelně to, co by se od něj dalo čekat – nemelodický creepy ambient (teda na jeho obranu – písničky od NIN melodické jsou). Ale překvapivě se tam skvěle hodí a podtrhává atmosféru Quake na jedničku.

Zombíky jde ničit jen výbušninama, jinak se zase probudí a otravují dál

Tak to by bylo ke Quake – k původní hře. Ještě bychom měli kouknout na oficiální datadisky.

Scourge of Armagon + Dissolution of Eternity

Původně jsem chtěl oba datadisky rozepsat zvlášť, ale prakticky si o obou myslím, to samé, takže proč to nezkombinovat?

V době Quake byly datadisky hrozně fajn, protože přinášely nový mapy, nové zbraně, nové nepřátelé, novou hudbu, nové cokoliv… A to bylo skvělé!

Umíte si představit Quake v Egyptě? V různých starověkých chrámech? V důlních šachtách? V kryptě? Super, protože všechno (a ještě víc) tu je.

Rakev? Teleport? Obojí?

Na každém datáčí dělala jiná společnost, ale obě se snažily, aby nové levely přinesly různá nová prostředí, byla originální, zábavná, neokoukaná… A výsledek je hrozně fajn. Designově mi to občas dokonce připadá lepší, než původní Quake, což je buď způsobeno tím, že původní Quake mapy znám odmalička, tak se mi trochu okoukaly, nebo je to tím, že tvůrci původních map se trochu báli pořádně experimentovat. Who knows…

Kromě hromady nových monster jsou tu také bossové, a tím myslím jakože fakt bossové – silnější potvory, které je nutné roztřílet k smrti. Bojovat se bude třeba s obřím robotem, se Zeusem, Mumii a taky s drakem.

Oba datadisky jsou na Steamu, takže proč si je nezahrát rovnou po původním Quakovi? Zvláště když tu dnes máme porty jako je „Quakespasm“, které přináší do Quake různé technologické vylepšení a větší kompatibilitu s dnešními PC.

Jeminkote, Egypt!

Verdikt? Quake je zkrátka důležitá hra herní historie, legenda, kult… Ale taky je to stále zábavná a chytlavá záležitost i dnes. Hratelnost nijak nezestárla. Čili Quake bych mohl doporučit úplně všem – retro hráčům a moderním hráčům má určitě také co nabídnout…

4 komentáře u „Quake [PC]

  1. To jsem teda nevěděl, že Kvák 1 měl datadisky a dokonce i novými bossáky. Musím to vyzkoušet 🙂

  2. No tak nakonec jsem si to stáhnul, dohrál jsem oba datadisky za 3 dny. Fakt čistá hratelnost, podobně jako Doom. Hodně oceňuji tu různorodost příšer, které dokážou potrápit. Chlápek s motorovkou a granátometem rules.
    Quake mě tak chytnul, že jsem si dal i celou základní hru, a pak jsem ještě stáhnul i Arcane Dimensions 🙂 viz odkaz: http://www.simonoc.com/pages/design/sp/ad.htm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *