Posel smrti [PC]

Rok vydání: 2003

V roce 2003 vydala česká společnost Uknown Identity adventuru jménem Posel smrti. A ve své době ji spoustu lidí považovalo za nejlepší českou adveuturu všech dob. A některým to zůstalo do dnes. Není divu – byla to vlastně jedna z prvních vážných adventur. Před tím vycházeli jen humorné věci jako Polda a Horké léto, takže když se najednou objevil Posel smrti, bylo to pro lidi trochu překvápko.

Každopádně v zahraničí takový úspěch neměla a hodnocení se točilo kolem 60 %, z čehož plyne jediné – Češi bývají k českým hrám trochu benevolentnější a leccos jim odpouští. A v kombinaci s tím, že na poli vážných adventur neměl Posel smrti konkurenci je jasné, že se stane “nejlepší českou adventurou všech dob”.

Otázkou ale je – zaslouží si takové označení – ne kvůli své vážnosti, ne kvůli své “češskosti” – ale prostě proto, že je to dobrá hra? Inu, nezbývá, než Posla smrti rozebrat dopodrobna.

Samuel nemá příliš pudu sebezáchovi. Každou chvíli je ve hře něco, co vás může zabít. V tomhle případě Samuel nakoukl do otvoru ve zdi, ze kterého vystřelil bodec, který se mu trefil přímo do oka, prošel mozkovnou a vyjel ven z druhé strany. Nezbývá, než nahrát uloženou pozici.

Posel smrti je tedy horrorová adventura, která se odehrává někde v Anglii kolem roku 1980 (ačkoliv prostředí, kde se stále jezdí v kočárech mi na tenhle rok vůbec nesedí). Děj se motá kolem šlechtické rodiny Gordonů. V intru vidíme Williama Gordona, který píše dopis Samuelovi, kde ho prosí, aby se vrátil na panství. Pak se ale něco stane… William najednou padá z okna.

Následně se dozvídáme, že umřel. A pak už hrajeme za mladého šlechtice Samuela Gordona, který se po dvanácti letech vrátil na své rodné panství, aby se naposledy rozloučil s Williamem. Ovládání dostaneme do ruky po tom, co skončí Williamův pohřeb.

Všichni jsou přesvědčení, že William spáchal sebevraždu. Ale Samuelovi se to celé nějak nezdá a začne se v tom rýpat a zjišťovat, co se vlastně stalo. Ukáže se, že je to celé trochu jinak. Postupně se na panství začnou dít divné věci, za zvláštních okolností začnou umírat další lidé… A u toho se ještě dozvíme, že Samuel má za sebou tragickou minulost. Důvod, proč se z panství odstěhoval byl požár, při kterém zahynula jeho žena.

Mimochodem – panství na kterém se děj odehrává, i hrad, ve kterém žije rodina Gordonů, se jmenuje Black Mirror. Heh, to je ale zvláštní název, co? To nikomu nepřipadá divné? Černé zrcadlo..? Proč? Název se každopádně ujal i jako oficiální název zahraniční verze Posla smrti.

Během hry budete pročítat hromady starých kronik…

Když jsem před lety dostal krabicovou verzi Posla smrti k Vánocům (CDéčka mám do dnes), měl jsem radost, hra mě vtáhla, dostala se mi pod kůži, bavila mě a vůbec. Nicméně po letech, kdy jsem jí dohrál ještě několikrát (a před psaním této recenze jsem si ještě dal repete), jsem si všiml, jak špatný Posel smrti v některých ohledech je.

Osobně bych si přál, abych mohl Posla smrti jen a jen chválit, a potvrdit, že je to nejlepší česká adventura všech dob. Jenže… Stejně jako The Longest Journey je ukázka toho, jak má vypadat dobře napsaná hra, Posel smrti je opakem – je ukázkou toho, jak se scénář psát nemá.

Příběh hry je totiž zajímavý, propracovaný a obsahuje spoustu zápletek, jenže je naprosto šíleně nedomyšlený. Je tu celá řada zápletek, které ale nevedou ve skutečnosti nikam a příběh na ně nedává žádnou uspokojivou odpověď. Když už odpověď na nějakou otázku dává, tak to vyvolá otázky další. Je tu hromada detailů, které nedávají smysl, nebo jsou totálně nelogické a celý děj to naprosto shazuje.

Je tu spoustu situací, kdy ani nevíte, co vlastně děláte a proč. Ono se ukáže, že to nakonec je řešení, ale to prostě nevíte. Celou dobu to děláte celkem naslepo.

Řešit se také bude celé řada hádanek… v tomhle případě je nutné otevřít tajný vchod do hrobky (sice vůbec nevíte co děláte a ani, že to povede k otevřený tajné chodby, ale whatever).

Navíc jsem přesvědčen, že tvůrci se měli rozhodnout od začátku, jestli to bude reálná advetura, kdy všechny podivné věci budou mít nakonec své logické vysvětlení a veškeré nadpřirozeno bude jen naznačované jako takové mystické cosi. Nebo možnost B, bude to obsahovat nadpřirozené prvky, takže tam budou duchové a vlkodlaci a různé věci.

Tvůrci se však rozhodli pro to nejhorší – bude to reálné tak napůl a napůl budou některé věci zcela nadpřirozené. Výsledek je jedno velký MEH.

Děj taky obsahuje jedno zajímavé klišé, které se vyskytuje poměrně běžně v různých příbězích – tj. hlavní hrdina je chytřejší a lepší, než místní detektiv a dovede vypátrat mnohem víc, zatímco detektiv je úplně mimo. To by se reálně zřejmě nestalo.

I postavy jsou napsané trochu zvláštně – vlastně o nikom nic nevíme. Ani o Samuelovi… co je vlastně zač? Co je jeho práce? Co studoval? Co má za koníčky? Nevíme nic. Je to úplně prázdný charakter.

Občas narazíte na místního detektiva, který řeší to samé, co vy, ale na rozdíl od vás je hloupý, přehlíží detaily a ignoruje fakta. Poměrně běžné příběhové klišé.

Když to shrnu, je Posel smrti neuvěřitelný – a tím nemyslím neuvěřitelný v pozitivním slova smyslu – mám na mysli to, že jsem příběhu často prostě nevěřil.

Nechme ale scénář scénářem a podívejme se na to, jak se hraje jakožto adventura. Posel smrti obsahuje pár zvláštních herních mechanismů. První je o tom, že nepotřebné věci v lokacích postupně mizí. Např. na zdi je obraz. Kliknete na něj a hlavní hrdina popíše, kdo na obraze je. Kliknete podruhé a on zmíní dalších pár zajímavosti. A pak obraz přestane být aktivním místem na obrazovce. Nelze na něj už kliknout.

Díky tomu vždy všude zbudou jen ty důležité věci, které budeme potřebovat později. Svým způsobem to hru usnadňuje, ačkoliv si umím představit, že by to někomu mohlo vadit.

Vyskytuje se zde i všemi kritizované pravé tlačítko na myši. Pravé tlačítko na myši funguje něco jako “hlubší prozkoumání”, ale funguje to jen někdy. A “někdy” znamená tak 5x za celou hru. A to je otravné, protože hráč někdy může zakysnout jen proto, že ho nenapadne ho vyzkoušet. Máte třeba křoví a hlavní hrdina při kliknutí levým tlačítkem řekne “v keři nic není!” Ok… ale při kliknutí pravým řekne “A hele, něco tam je!”, ohne se a sebere to. Hmm… Co k tomu dodat?:)

Poslední zajímavost – některé předměty lze brát, až jsou potřeba. To není v adventurách moc běžné. Kliknete na kladivo a hlavní hrdina jen řekne “Kladivo.” a nesebere ho. “Sebratelným” se stane až narazíte na místo, kdy byste ho mohli potřebovat. A tak se pro něj musíte vrátit. Opět, jedna z těch věcí, která by mohla někomu vadit.

Některá místa jsou skutečně děsivá.

No, a teď se konečně dostávám k tomu úplně nejhoršímu v celé hře. Někdy se stává, že něco od někoho potřebujete. Třeba se zeptáte místního kněze, aby vám něco našel ve staré kronice. A on, že teda jo, ale musíte přijít později. Přijdete později: “Otče, už jste se podíval do kroniky?” a on na to “ještě ne, můj synu, musíte být trpělivý.”

Aha. Tak odejedete z lokace a vrátíte se, zeptáte se ho znovu, ale furt nic. Projdete hromadu různých lokací, kde se nic neděje. Pokecáte s postavami, se kterýma si už nemáte co říct. Vrátíte se ke knězi… furt nic. Zeptáte se ho tak 200x, až teprve pak najednou vám dá informaci, kterou potřebujete. Ježiši, jak je tohle naprogramovaný? Je o tom kolikrát se ho zeptáte? Nebo je tam nějaký čas, který musí uběhnout? Nebo je to počet lokací, které musíte projít? Nebo je to nějaká konkrétní věc, kterou musíte udělat? Nikdy jsem nedošel na to, co na to má vliv. Možná je to náhodně.

Nicméně kromě těchto podivných mechanismů se to jako adventura hraje dobře.

A abych jen nenadával, musím pochválit hororovou atmosféru. Pochopitelně – tvůrci deklarovali, že je to hororová hra. A ona skutečně je. Spoustu míst je ponurých, tichých, temných, děsivých. Obvykle to podtrhnou ještě zvláštní zvuky nebo nevýrazná hudba na doplnění atmosféry. Graficky vše vypadá docela dost hezky.

Tahle kaple je hezká, ale vzhledem k tomu, že ve hře není příliš často nadpřirozeno, tak vás to nutí ptát – kdo ji sakra postavil a jak?

Teda až na podivné pomalé animace postav.
Až na divný postižený xicht hlavního hrdiny (ostatní postavy vypadají normálně, takže nechápu proč zrovna on ne).
A některé podivné animace.

Ale kromě těchto tří věcí je to fakt hrozně fajn.

Verdikt:

Posel smrti je relativně dobrá hra, ale fakt záleží na tom, jak moc nároční jste, co se týče příběhu. Pokud ne tak se vám to může plně líbit a užijete si to. Pokud ano, budete mít možná problém s tím brát příběh vážně. Velká škoda, protože si myslím, že to celé mělo potenciál být ještě daleko lepší. Já se k Posel smrti rád vracím – čas od času – ale vždycky mi příběh připadá o něco horší, než u předchozího dohrání. Nejlepší česká adventura to možná je, ale berme v potaz, že nemáme moc z čeho vybírat a hra sama o sobě zase tak suprová není.

Občas budete číst i nějaké ty deníky.

Posla smrti prodává gog.com pod názvem Black Mirror a lze si ho po zakoupení stáhnout v různých jazycích, včetně češtiny, angličtiny, španělštiny, němčiny a tak dále – přičemž někdy je lokalizovaný i dabing. Myslím, že se dá koupit i na Steamu, takže zaujala-li někoho takhle hra, tak směle do toho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *