Lands of Lore: The Throne of Chaos [PC]

Datum vydání: 1993

Na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století byl oblíbený jeden herní žánr, který už poměrně vymřel. Jmenoval se „dungeon crawler“, obvykle nazývaný jen jednoduše „Dungeon“, česky pak „krokovací dungeon“ a byl to takový předchůdce dnešních RPG jako Skyrim, Zaklínač apod.

Dungeony vypadaly trochu jako Wolfeinstein 3D. Tj. odehrávaly se v pseudo 3D prostředí, které bylo složeno z políček a proto měly obvykle 90° stěny a chodby. A také stejné výšky stropů a podlah. Navíc se člověk mohl pohybovat jen po krocích (po polích). Buď dopředu, dozadu, do stran, nebo se otočit doleva či doprava. Ty pozdější měly určitou animaci otočení, takže to nebylo tak matoucí.

Nejznámější dungeony jsou Dungeon Master, z českých pak Brány skeldalu a z moderních třeba Legend of Grimrock.

Každopádně, pár let zpátky jsem se tomuto žánru chtěl podívat na zoubek a ptal se různých lidí, co mi můžou doporučit za dungeon jakožto člověku, co s nimi nemá příliš bohatou zkušenost. A spoustu z nich mi doporučila Lands of Lore: The Throne of Chaos (dále LOL – trololol).

Ghorkové jsou taková roztomilá vtipně mluvící rasa žijící v bažině. Když jim pomůžete, budou vám říkat „Heroes of the Swamp“

LOL je vhodný pro začátečníka dungeonistu, protože je velice snadný. Zatímco dungeony jako je Dungeon Master mají v sobě implementované různé složitosti, což je například to, že čím více věcí máte v inventáři, tím jste pomalejší. Nebo tu máte nějaký komplikovaný systém soubojů. Kouzlení funguje za pomocí různých kombinací run. Postavy mají často hlad a žízeň, takže je musíte krmit a napájet jako v The Sims. Některé staré dungeony nemají ani mapu, takže jste si ji museli kreslit na čtverečkovaný papír.

LOL z roku 93 tohle naštěstí nemá. Je to značně minimalistický dungeon osekaný na kost – tedy jen na pár základních věcí. Aspoň podle slov těch, co mi jej doporučovali.

Takže jsem neváhal, LOL si koupil a dal se do hraní. A světě div se, totálně mě to pohltilo… LOL je překvapivě daleko lepší, než jsem čekal. A teď po pár letech se stalo jednou z mých nejoblíbenějších her.

Takže se můžeme pustit do běžného rozpitvání o čem že LOL vlastně je.

Někdy se LOL chová jako adventura – tj. objeví se nějaká lokace, kde můžeme mluvit s postavami, zkoumat objekty a tak dále

LOL začíná v zemi, která se jmenuje Gladstone. A jak už to tak ve fantasy žánru bývá, máme tu nějakého protagonistu a antagonistu. Záporákem je zlá čarodějka jménem Scotia, která chce ovládnout svět. Navíc se zmocnila jedné kouzelné masky, se kterou může měnit podobu. Král země Gladstone – Richard – se té zlé čarodějnice bojí, a tak se rozhodne najmout tři hrdiny.

A z těchto tří hrdinů si musíme na začátku hry jednoho zvolit. Dva hrdinové jsou páni, co to dobře umí se zbraní či magii. A ještě je tu na výběr kočička – tedy kočičák Keiran. Jakmile si postavu zvolíte, tak hra začne.

Král Richard věří, že jediný způsob, jak zničit Scotiu je najít přívěsek jménem Ruby of Truth, čili Rubín pravdy. A ten má naštěstí jistý Roland, který bydlí poblíž. Ovšem když splníte pár questů a vydáte se pro něj, tak zjistíte, že ho Scotia stihla ukrást. A nejenom to – jakmile se vrátíte tuto zlou zprávu říct králi Richardovi, tak se do trůnního sálu teleportuje Scotia a sešle na Richarda kouzlo, co ho otráví. Takže dalším úkolem je vyrobit lektvar, který funguje jako protijed. Nejdříve je však nutný sehnat recept od tvora žijícího v podzemí, co se jmenuje Draracle a navštívit s ním bažinu Ghorků, kteří jej přeloží do lidštiny. Scoatia ještě mezi tím stihne hrad Gladstone Keep dobýt, zničit, vypálit a unést otráveného Richarda do svého hradu.

Je tedy nutné najít protijed, dostat se do hradu Scotie, krále osvobodit, vyléčit a zlou Scotiu porazit.

Mapa se pomáhá zorientovat v chaosu, co byl pro dungeony typický

A protože je to dungeon, cesta do hradu povede přes hromadu lesů (Opinwood, Wood of Yvel), hromadu jeskyní a dolů (Draracle Cave, Urbish Mines), u toho ještě stihneme navštívit bažinu (Ghorka Swamp), kde žije zvláštní rasa jménem Ghorkové (jsou fakt dost roztomilí :)), ještě bude nutné dobýt Bílou věž (White Tower) a ubránit město Yvel (City of Yvel) před armádou Scotie. Pak už jen projdeme podzemím (Catwalk Caves) až do hradu Scotie.

Jednotlivé dungeony jsou překvapivě relativně malé a přehledné. Sem tam se sice vyskytne trochu větší počet spínačů, plošinek, dveří, klíčů, zamčených dveří, ale vždycky se dá tak nějak přijít na to, co je nutné splnit za úkoly. Nepřátel také není příliš – sem tam nějaká kostra, obří vosa, zelený sliz, ork, voják, bubák a tak dále.

Herní obrazovka je docela malá – je to jed takový výřez. Osobně bych byl pro, aby to bylo trochu větší, ale whatever. Nalevo je k dispozici svitek se seznamem kouzel, který by klidně mohl být ve formě nějakých ikon, ale tvůrci si řekli, že bude cool, když to tam bude prostě slovně.

V Urbish Mines žije hromada různých tvorů… Tenhle umí útokem vyrazit zbraně hrdinům z ruk

Dále jsou tu typické šipky, které se svého času vyskytovaly v každém dungeonu, ačkoliv jsou trochu nadbytečné, jelikož se lze pohybovat i za pomocí klávesnice.

Spodní část herní obrazovky obsahuje inventář, který nepatří k těm úplně nejlépe provedeným, jelikož musíte často zdlouhavě rolovat a pořád něco hledáte. Ale tak není to zase úplně nejhorší.

Nad ním jsou portréty postav, kde lze útočit klikem na ikonku zbraně, nebo vybrat kouzlo, pak jeho úroveň (jedna až čtyři) a kouzlo se následně vyvolá. Čím vyšší úroveň, tím větší účinnost a trvání kouzla, ale zase to stojí více many. Portréty dále obsahují manu a zdraví.

Napravo jsou pak peníze, lucerna, která se hodí v temných dungeonech (ale musí se pravidelně doplňovat petrolejem, který zabírá dost místa v inventáři). Pak tu máme mapu a kompas.

Mapa naštěstí zobrazuje i iluzorní stěny, tlačítka, propasti, nášlapné plošiny i dveře. Šikovná to věcička.

The White Tower je asi nejobtížnější část hry, kde útočí duchové, co umí procházet stěnami a sesílat pěkně ošklivá kouzla

Klikem na portrét si lze zobrazit dialog s informacemi o postavě, kde lze postavu vyzbrojovat, převlékat a vidět její skilly.

LOL je také zároveň tak trochu adventura, což znamená, že lze spoustu věcí prozkoumat a občas je nutné použít nějaký ten předmět na něco. Klíč na zamčené dveře. Ozubené kolečko do stroje. A tak dále. Občas se dostanete někam, kde se zjeví lokace skoro jak v point and click adventuře. Třeba do hospody – vlezete do hospody a objeví se vám náhled. A lze klikat na postavy, mluvit s nimi, zkoumat prostředí, či dokonce nakupovat, prodávat zboží a podobně.

Ačkoliv jsou herní mechanismy poměrně jednoduché, je tu pár míst, kde se dá LOL pokazit. Stačí třeba ztratit, zahodit nebo vůbec nenajít nějaký důležitý příběhový předmět a máte problém. Je tu třeba místo, kde musíte na plošinu položit 4 předměty, aby vás to pustilo dál – 1) nějakou zbraň 2) nějaké léčivo 3) nějakou tu zbroj 4) nějakou cennost. Pokud se stane, že zrovna u sebe něco z těchto čtyř věcí nemáte, tak smůla. Mně se stalo že mi chyběla léčivá lahvička. Musel jsem prohledat čtyři patra hradu a to několikrát, než jsem jednu našel.

V podzemí pod hradem žijí dvě rasy, které se nesnášejí. Musíte si zvolit, které pomůžete tu druhou porazit, abyste se od tam dostali

Takže LOL zase tolik blbuvzdorné není a osobně bych doporučil často a všude ukládat. A vždycky na nové pozice (a nepřepisovat si ty staré).

Na druhou stranu – LOL se mi vždycky podařilo dohrát i přes pár problémových míst 🙂 Takže všechno jde, když se chce.

Kdybych měl LOL nějak shrnout, tak říkám – je to zatraceně zábavný a chytlavý dungeon. Je to skvělý herní zážitek a přesto, že je to hra stará jak Metuzalém – celých 25 let – dovedla mě chytnout a bavit stejně jako moderní hry typu GTA V. Navíc se zdá, že LOL ani nijak nezestárlo – kreslená pohádková grafika vypadá pořád dobře. Osobně bych mohl LOL doporučit úplně všem, ačkoliv… Když přemýšlím nad lidmi, co čtou můj blog, tak si neumím představit ani jednoho z nich, jak LOL hrají a dohrají, protože… hrát starý dungeony je moc hipsterská záležitost. Ale škoda, protože dát šanci hrám jako LOL rozhodně stojí za to.

Hrad Scotie je plný podivných monster, co umí zničit armor

Mimochodem, intro hry namluvil Patrick Steward (ten, co hrál Picarda ve Star Trek – Nová generace).

2 komentáře u „Lands of Lore: The Throne of Chaos [PC]

  1. Tak bodejť by se LOL nechovala občas jako adventura, když běží na enginu Legend of Kyrandia. 😉

    Jinak mě LOL taky hrozně bavil a ta osekanost RPG prvků vůbec nevadila, právě naopak. Člověk se víc soustředil na atmošku světa a questy a neřešil ten drobný management.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *