HeXen: Beyond Heretic [PC]

Hexen (německy „čarovat“ nebo „čarodějové“) je moje vůbec první hra, kterou jsem dohrál do konce už jako malé škvrně a byl na to patřičně hrdý. A pak v průběhu života jsem se k němu ještě nesčetněkrát vrátil a užil si jej. Nejenom to, napsal jsem na Hexena (i s datadiskem) návod pro web Cheater.cz. A to ještě není všechno – vyrobil jsem takový vlastní mapset jménem Fucking Hexen. Čili je to hra hluboce zakořeněná do mého života. A proto si ani nejsem jistý, co vlastně o ní napsat. Chci říct – napsal jsem za svůj život mnoho recenzí, a vždycky se mi po chvíli přestaly líbit, protože… nedokázaly úplně popsat, co vlastně k té hře cítím. Nicméně dnes jsem se rozhodl, že tentokrát napíšu recenzi dokonalou, ve které bude přesně to, co chci.

Tak jdeme na to! Připraveni?

Bylo nebylo, byla jednou jedna taková hra jménem HeXen Beyond Heretic. Hexen měl být původně datadiskem k Hereticovi, ale nakonec z toho vznikla zcela samostatná hra. Spinoff, abych byl konkrétní. A prakticky na Hereticovo lore a univerzum navazuje. Pokračuje v příběhu, kde hrdinové bojují proti zlým „Serpent Riders“. A ti jsou tři – D’Sparil, Korax a Eidolon. Na konci Heretica byl poražen D’sparil ze světa Parthoris a tentokrát je nutné vyřídit zlého Koraxe i s celou jeho armádou ve světě Cronos.

Criticall hit

Hexen na rozdíl od Heretica však není tak barevný a veselý, nýbrž temný, krutý a má velice ponurou atmosféru. Projdeme tu strašidelné hrady, mučírny, ocelová bludiště, zamrzlé jeskyně, bažiny, velké chrámy a vůbec… Po stránce vizuální se zdá být Hexen mnohem propracovanější, než cokoliv, co vzniklo před tím.

Nicméně Hexen nenechává za sebou Dooma a Heretica jen vizuálně, ale také technologicky. Hexen sice stále běží na Doom Engine, ale tvůrci z Raven Software si tentokrát s technologickou stránkou trochu pohráli a vyvinuli scriptovací jazyk ACS. A jak to vypadá v praxi? V Doomu bylo možné jezdit výtahy, otvírat dveře, otvírat je i na dálku nějakým spínačem, spouštět podlahy a tak dále. Ovšem Hexen toho umí daleko víc.

Máme tu efekty, jako strom, ze kterého padá listí a v jeho blízkosti se ozývá soví houkání. V dálce občas zahřmí. Když vlezeme do opuštěného starého chrámu, postupně se tam začnou rozsvěcovat pochodně kolem a nakonec se tam teleportuje hromada monster. Lze rozbít skleněnou tabulku a projít skrz. A tak dále a tak dále. Hexen už není omezen na jednu akci, jako Doom, ale jedno jediné tlačítko může klidně otevřít několik dveří zároveň, přivolat výtahy, spustit hromadu nějakých událostí (třeba i zemětřesení) a to třeba i s nějakým zpožděním (v Doomovi se všechno muselo stát ihned).

Je tu prostě neomezený počet akcí, které se mohou v mapě stát (ok, neomezený ne – může jich být maximálně 256).

A jak, že se to hraje?

A teď přejdeme k tomu, jak se Hexen vlastně hraje. S trochou nadsázky, a když zavřeme obě oči, bychom mohli říct, že Hexen je první „open world“ FPSka. A je to tím, že v něm funguje něco jako systém tzv. „hubů“. Zatímco v Doomovi a Hereticovi šlo o to projít level od začátku do konce, sem tam vzít klíč a sem tam s tím odemknout dveře, sem tam stisknout nějaké tlačítko a sem tam zabít bosse, Hexen postoupil na vyšší úroveň.

Začátek třetího hubu

V Hexenovi se octnete v hubu, který propojuje těch map hned několik. Takže hrajete mapu A a tam narazíte na zamčené dveře, od kterých vám chybí klíč. A tak bloudíte, hledáte ho a narazíte na konec mapy ve formě portálu. Ten vás vezme do mapy B, kde najdete onen hledaný klíč. S tím se zase vrátíte do mapy A, odemknete dveře a tam najdete portál do mapy C. V mapě C stiskněte tlačítko, které něco otevře zase v mapě B. A tak dále a tak dále.

Hexen navíc obsahuje adventurní prvky, čili kromě běžných věcí – jak je známe z Heretica – léčivé lektvary, kouzla, pochodně či jiné powerupy, lze v inventáři nosit i tzv. puzzle items. Čili narazím na sochu, co nemá hlavu a v jiné mapě pak onu hlavu naleznu. Vrátím se, nasadím ji soše a to mi otevře nějaký další průchod. Nebo tu narazím na hodiny, které nefungují a několik otvorů s chybějícími ozubenými koly, které postupně budu must najít a hodiny opravit.

Takže jak je vidět, Hexen se hraje o něco složitěji, než veškeré předchozí FPS hry. Škoda, že tento koncept adventurních FPS už se moc neuchytil, jelikož ho pak bylo k vidění akorát v Hexen II a v Quake 2. Pak se hry začaly vydávat trochu jinou cestou (plnění úkolů, lineárnější level design atd.).

The Necropolis

Úplně poslední hub je propojený mapou The Necropolis, kdy se poprvé objevuje monstrum jménem Reiver, což je takový poletující zombík plivající firebally se schopností vysávat hpéčka. Co je horší, je jich hrozně moc a neustále se obnovují (ne však donekonečna… prostě jen hrozně dlouho).

Není tedy vůbec důvod na ně plýtvat manu a je lepší prostě jen proběhnout kolem a zabíjet ty, co překáží v cestě.

Podle wiki by jich mělo být celkem 77 s tím, že tři jsou buglí a nedají se zabít (ani aktivovat). S cheatem „massacre“, který zabije všechny monstra v celé mapě jde The Necropolis vyčistit, ale je nutné jej napsat hned několikrát za sebou.

RPG prvky?

Hexen začíná tak, že si volíme ze tří postav. Bojovník, kněz a kouzelník, přičemž se liší prakticky jen zbraněmi, rychlostí chůze a někdy i obsahem map (tj. enemy placement, zbraně jsou trochu jinde a tak dále). Jo a výbušné lektvary fungují trochu jinak pro každou postavu. Ač by to někteří mohli vidět jako snahu spojit FPS hry s RPG žánrem, tak kromě výběru postav už tu žádné jiné RPG prvky nejsou.

Jak demonstrují svíčky na stěnách, v Hexenovi už mohou předměty mít v Ztové ose různé výšky

Každá postava má jiné čtyři zbraně. Tohle vidím spíše jako slabinu hry, protože čtyři zbraně jsou trochu málo. A také je jich výrazně méně, než jich měl Doom a Heretic. Nějaký čas na začátku strávíte jen se základní zbraní a takový kněz (cleric) má základní zbraň hodně slabou a nedokáže ani útočit na dálku. Čtvrtá zbraň je obvykle něco extrémně silného, ale zato to využívá příliš mnoho many na to, aby se to mohlo používat při běžných situacích, čili je nutné to šetřit jen na bossy, nebo na velké skupiny potvor.

Zbraně mají ještě jeden problém – jsou originální a je teda spíše na škodu. Zatímco v Hereticovi se mohou zbraně zdát nudné, protože tady je nějaká kuše, což je skoro jako brokovnice, tady je nějaký Phoenix Rod, což je vlastně fantasy raketoment a tu je nějaký Hellstaff, což je vlastně fantasy plasmovka… U Hexena už si nemůžeme stěžovat na to, že je to kopie Doomu.

Jenže kouzelník třeba umí mražení, což není špatná věc, ale zamrzlí nepřátelé pak často překáží v cestě a celkově, psychologicky, to působí jako jedna z těch zbraní, kterou si člověk sem tam zkusí, když nemá munici na něco lepšího. Jenže v Hexenovi jsem nucen ji používat velkou část hry.

Nebo kněz má zbraň, co střílí zelený firebally (Serpent Staff) a není to zbraň úplně vhodná do každé situace a na některé nepřátelé je příliš slabá. V jiných hrách bych ji prostě v těchto situacích nepoužil, avšak tady je to v podstatě jediná zbraň, co většinu hry budu mít.

Chtělo to prostě víc, než čtyři zbraně!

Příběh Porkalatoru

V Hexenovi je jeden předmět jménem Porkalator (tak se jmenuje ve hře, v manuálu hry je popsán jako Porkelator s „e“ místo „a“) a ten funguje podobně jako Morph Ovum z Heretica. Tj. vystřelí několik žlutých fireballů a nepřátelé, kteří jsou zasaženi se dočasně promění v prasata (v Hereticovi se změnili ve slepice). Během své prasečí formy mají pouhých 30 hp, čili lze je na jednu ránu zabít. Pochopitelně to nefunguje na bossy…

V souvislosti s porkalatorem se často uvádí zajímavost, že úplně první porkalator v celém Hexenovi se vyskytuje v mapě Caves of Circe. Circe (Kirké) je řecká bohyně, která měla schopnost proměňovat své nepřátelé v různá zvířata. Příhodné, co?

Ovšem tato zajímavost není úplně pravdivá… Hlavně, co se týče prvenství porkalatoru, protože Hexen je značně volná hra, je teoreticky možné narazit prvně na porkalator v mapě Wastelands.

Vraťme se zpět k systému hubů

Takže, když si zvolíte postavu, začnete hrát první Hub. A postupně jich musíte projít celkem pět. A každý je tvořen z několika propojených map.

Někteří milovníci Doomu moc Hexena nemusí, což není divu, protože je to dost odlišná záležitost. Hexen má spíše pomalejší hratelnost, je více zaměřený na řešení puzzlů, než na akci. A celkově to není moc „blbuvzdorná“ hra, jelikož tu nejsou ani žádné nápovědy a mnohdy dostanete jen vágní zprávu typu „v mapě B se otevřely dveře“ – kde? Které? Jak je najdu? Takové ty časy, kdy je hráč veden jako za ručičku se objevily až později. Třeba takový Hexen 2 byl blbuvzdornější, jelikož když někde zatáhnete za nějakou páku, spustí se krátká cut scéna, která ukáže, co se kde stalo.

Mně osobně však tohle zcela vyhovuje. Já mám rád, když si musím zjistit, co se kde otevřelo a co kam patří. Líbí se mi tohle „řešení záhad“, i za cenu toho, že se člověk občas zasekne, nebo nějakou dobu bloudí a neví, co a jak. Člověka to nutí k důslednosti a všímavosti.

Kdybycho měl Hexenovi ještě něco vyčíst, je to fakt, že na konci prvního hubu není vůbec žádný boss, zatímco na konci třetího a pátého se vyskytuje ten stejný boss – zlý démonický čaroděj Heresiarch. A tak toho zmetka musím porazit rovnou 2x po sobě. To na mě působí trochu líně, ačkoliv to kvalitu Hexena zase tak moc nesnižuje.

Je tu i pár technických chyb, přičemž v jednom případě se dokonce dá Hexen pokazit tak, že už nejde dohrát, takže je nutné si pomoct nějakým cheatem.

Heresiarch

V Hexenovi se rovnou dvakrát vyskytuje tento boss. Poprvé se s ním setkáme ale už v Hereticovi v závěrečné animaci na konci třetí epizody. Heresiarch je rudý démon a zároveň čaroděj.

Boj s ním není tak obtížný, nicméně má schopnost si vykouzlit štít, díky kterému je skoro nesmrtelný (až na pár ehem triků jako jsou Clericovy výbušné elixíry), čili hlavní taktika boje je prostě počkat na chvilky, kdy štít nemá a dát mu sadu.

Přemýšlel jsem ale – jak se vlastně čte/vyslovuje slovo Heresiarch? Podle toho, co jsem vygooglil se může vyslovovat jako „Herýsiarch“ nebo „Herýsiarč“ a znamená to něco jako „velekacíř“

Hexen: Deathkings of the Dark Citadel

Tento „expansion pack“ mi nikdy moc k srdci nepřirostl, ale od jisté doby… když dostanu chuť si zahrát Hexena, obvykle sjedu s ním i Dark Citadel.

Narovinu říkám, že Dark Citadel je slabší. Není výrazně slabší, opravdu jen o chloupek, čili je kvalitativně dost blízko původním mapám.

Dark Citadel obsahuje tři nové huby pro Hexena a ty nepřináší nic moc nového. Žádné nové monstrum, žádná nová zbraň, žádné nové předměty, ani puzzle, ani textura… nic… Prostě jen dvacet nových map.

Armory, jedna z těch otravnějších map

Mapy nejsou špatné a svět je určitě hezčím místem, když existují, než kdyby nebyly. Prostředím se nesou ve stejném duchu jako původní hra – máme tu hrady, bažiny, hřbitovy a tak dále. Na rozdíl od původní hry je tu trochu podivný design a tím nemyslím level design – ten je v pohodě – ale spíše různé drobnosti v těch mapách působí někdy trochu zvláštně. Kdybyste se mnou celou hru prošli, řekl bych vám, proč se mi nelíbí tyhle dveře a tahle chodba a co je špatně na této stěně a tak dále.

Za mnohem horší hřích považuji ale něco jiného… Konkrétně – tvůrci se rozhodli, že Dark Citatel bude obtížnější, než původní Hexen, tj. dostanu prostě větší sadu. Jenže… co to znamená v praxi? Znamená to jen to, že je všude až nesmyslně velký počet kentaurů. Ano, takový ty obludy, co se skryjí za štít, takže veškeré útoky se odráží pryč. Navíc střílejí modré firebally, co dávají hrozně velkej damage.

V původní hře se objevily až někdy uprostřed a jejich počty byly spíše menší. Ke konci se zvyšovaly, jo… ale to už člověk bral jakože se blíží konec, a tak obtížnost roste. V Dark Citadel jsou však úplně všude od začátku do konce a to ve velkých počtech. Navíc když je všechny pracně pobijete, zjeví se další, což je značně demotivující. A hlavně to trochu kazí hratelnost.

Vyčíst ještě můžu velké množství chybějících textur a monster umístěných tak, aby byla zaseknutí a nemohli se ani hnout.

Takže jo! Tohle je Hexen. Jedna z mých TOP her! Systém HUBů, dark atmosféra, adventurní pojetí a vůbec… z toho dělají prostě něco, co budu vždycky uznávat. Navíc se dnes dá levně koupit na Steamu, hrát s různými moderními porty jako je Gzdoom, takže… určitě stojí za to si jej zahrát!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky a jeho autorem je administrator. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „HeXen: Beyond Heretic [PC]

  1. Pingback: HeXen II [PC] | Hry, co jsem dohrál

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *