GTA V [PC]

Když vyšlo GTA V, nastalo takové menší šílenství. Byl toho plnej internet a šířily se vtipy o tom, jak se někteří neukázali celý týden ve škole/v práci jen aby mohli nové GTA dohrát. (Byl to vlastně vůbec jen vtip?) Mně se každopádně šílenství vyhnulo, takže jsem nebyl týdny nezvěstný, nevyhrožoval společnosti Rockstar sebevraždou, když nevydá GTA také pro PC, a ani si nekoupil speciální hráčské křeslo se záchodem a umělou výživou v kapačce.

Je to čistě proto, že už nejsem školák, kterej považuje hry za středobod vesmíru. Ovšem když jsem si asi před rokem pořídil nový PC, řekl jsem si PROČ NE? a GTA V si koupil.

Nejdříve jsem byl tak trochu skeptický, jelikož jsem předchozí GTÁčka neměl příliš v lásce (a GTA IV jsem nehrál vůbec). S čím jsem měl u starších dílů největší problém byla odfláknutá hratelnost. GTA III, Vice City a San Adreas sice obsahují stovky hodin zábavy, spoustu možností… Ovšem vždycky mi připadalo, že GTA hrám stačí ke štěstí, když budou fungovat jakožto fúze mezi závodní a akční hrou v open world světě. Tyto tři prvky nabízí jen málokterá hra, ovšem samostatně je každý prvek velice odfláknutý.

Město Los Santos je dechberoucí

Akční složka je kupříkladu velice nudná – podivné těžkopádně ovladatelné míření, nekonečný respawn nepřátel, kteří stojí obvykle na místě a vypadají jako by byly složení z krabic od mlíka. Při střílení se ani nelze pohybovat a kulky zanechávají ve vzduchu podivnou stopu. V GTA San Andreas aspoň trochu vylepšili střílení za pomocí míření pravým knoflíkem na myši, když už nic.

Co se týče ovládání aut, jako docela ok, ale třeba oproti závodním hrám hodně podprůměr.

A to ani nemluvím o otravných frustrujících misích.

Kladl jsem si otázku, jestli GTA V bude stále odfláknutá hra (a kdyby byla, asi by to ničemu nevadilo, protože by to furt vydělávalo miliony a dostávalo kladné recenze).

Každopádně mi nezbývá než jen prozradit, jak to dopadlo. A dopadlo to suprově. GTA V mě velice příjemně překvapilo. Dokonce jsem byl přímo ohromený tím, jak ta hra vypadá (koneckonců jsem nehrál čtyřku, takže od San Andreas je to pro mě docela skok).

Co mě však překvapilo nejvíce je něco jiného, tedy něco, co bych prvně tipoval, že GTA V mít nebude, protože to ani nepotřebuje. A teď vidím, že je to něco, co naopak potřeboval jako sůl. To něco je skvěle napsaný scénář. Tvůrci se totiž rozhodli zaměřit na příběh, psychologii hlavních postav a dialogy.

Na postavách záleží

Děj GTA V začíná velkou akcí. Tři muži jsou uprostřed bankovní loupeže. Už v tuto chvíli je ovládání předáno hráči a celý tento úvod si musí odehrát. Tito muži jsou Michael, Brad a Trevor. Společně se snaží prostřílet přes hromadu policistů a co nejrychleji ujet z místa. Ovšem dva z nich jsou nakonec zastřeleni a přežívá jen Trevor.

Počkat! Opravu byli zastřeleni? Nebylo to všechno trochu jinak? Co se tam tehdy vlastně stalo? To se dozvíme postupně během hry.

Noční projížďka

Děj se potom přesouvá do fiktivního státu San Andreas do města Los Santos. A začínáme hrát za postavu černocha Franklina.

Ok, příběh sice není žádné terno a občas se v něm vyskytne nesmysl nebo nelogičnost, ale na poměry videoher je překvapivě povedený. Ale mnohem lepší jsou postavy, které jsou prostě zajímavé, skvěle napsané a hráč se s nimi rychle ztotožní. Dobře napsané jsou i dialogy. Ty zaujmou, pobaví a celkově posouvají GTA V na vyšší level. Např. představme si obyčejnou GTA misi, kde musím odvést nějakou postavu z bodu A do dobu B. Cestou si však tato postava začne povídat s mou postavou. To není zase tak zvláštní, to už bylo i v předchozích dílech. Ovšem tentokrát jsou ty dialogy fakticky skvělé.

Postavy se začnou hádat, padá jedna brutální hláška za druhou a vůbec – kam se na tohle hrabe Pulp Fiction?

“Tati, jsi v pořádku?”
“Jistě, miláčku, proč bych nebyl?”
“Já nevím… Možná proto, že nám před chvíli do domu vběhla armáda po zuby ozbrojených chlápků a chtěli nás zabít?”
“Zlato, z toho si nic nedělej.”

Postavy, za které se dá v GTA V hrát jsou tentokrát tři, nikoliv jedna, jak tomu bylo dřív. Přičemž se mezi nimi dá přepínat, což je někdy dokonce i nutné a někdy k přepnutí dojde i samo, protože to vyžaduje příběh. Hrát lze za černocha Franklina, který žije zatím v černošské čtvrti v Los Santos. Pak je tu Michael – u toho to tvůrci vzali za druhý konec. Zatímco v předchozích GTA začínali hlavní hrdinové od nuly, Michael už je nechutně bohatý, má za sebou obrovské zkušenosti a prostě je to mazák každým coulem. A pak je tu Trevor… To je postava, která se nedá popsat. To se prostě musí vidět.

Trevor

V praxi to pak funguje tak, že třeba hrajeme za Franklina a najednou nás přestane bavit, takže přepneme na Michaela. Kamera od Franklina vyskočí výše a výše, až se dostane vysoko nad město, přesune se k Michaelovi. A ten třeba sedí na lavičce v parku, nebo doma kouká na TV nebo se prochází po pláži. Zkrátka si žije vlastním životem.

Nejzajímavější je přepínání na Trevora, protože ten je vždycky uprostřed něčeho šílenýho. Např. zvrací do městské fontány, loví jídlo z popelnice nebo je uprostřed automobilové honičky s hromadou policejních vozů (to bývá otravné). Několikrát se mi taky stalo, že jsem se s Trevorem probudil uprostřed pouště nebo někde hluboko v lese a to jen v trenkách. Přičemž jsem asi 10 minut zkoušel hledat nějakou civilizaci, ale než se mi podařilo, přepadla mě puma a zabila.

Nezbývá než dodat, že osudy všech postav se postupně spojí do jednoho.

Postavy také mají mobilní telefony, takže si můžou mezi sebou volat, domlouvat mise. Při volání je také možnost vybrat “hang out”, což vede k tomu, že postavy spolu někam vyrazí (na tenis, do kina [tam obvykle dávají totální mindfuck filmy], do baru atp.). S mobilem lze také fotit, číst emaily a mnoho dalšího.

Stát San Andreas

Mapa v pátém GTA je mega obrovská. Kromě města Los Santos, které připomíná Los Angels, je tu také severně od něj celá další část. Venkov, lesy, poušť, hory, jezera atp. Díky krásné grafice všechno vypadá neuvěřitelně reálně. Samozřejmě se střídá den a noc a mění se počasí. Není nad to jet třeba nočním městem a vidět jak v dálce svítí mrakodrapy nebo naopak pozorovat červánky na obloze. Kdybych udělal z této hry screenshot, nechal bych jej vyvolat jako fotku a dal na zeď, myslím, že jen málokdo by si všiml, že to není reálná fotka, ale že je to ze hry. 🙂

Co je trochu nevýhodou velkého města je fakt, že je všechno hrozně daleko, což je demotivující. Když vím, že budu muset jet na druhou stranu celého San Andreas, abych splnil nějaký úkol, obvykle se mi vůbec nechce. Jízda po dálnici na druhou stranu trvá asi dvacet minut. Myslím, že jsem někde četl, že tvůrci to chtěli udělat veliký kvůli lepšímu využití letadel. Ten důvod dává smysl, ale jet někam autem je fakt hrozně na dlouho.

Obecně platí, že v GTA V hráč stráví spoustu času dojížděním. Škoda, že na některých místech nejsou teleporty, které by postavu přesunuly třeba na opačný konec mapy. 🙂 I když někdy lze využít jako teleport taxíky.

Projít ho úplně celé a prohledat každý kout je téměř nemožné. Zvláštní také je, že skoro každé místo je velice detailní (oproti předchozím GTÁčkům, kde hromada míst působila velice prázdně).

Co se týče misí…

Mise mi svým pojetím připomínají trochu něco jiného, než GTA. Ironii je, že teď spíše připomínají starou českou Mafiu.

Stejně jako v Mafii jsou mise velice zaměřená na příběh a postavy. Každá mise je navíc složená z checkpointů, přičemž když hráč něco pokazí, začíná právě od tohoto checkpointu (v předchozích dílech GTA se jen napsalo Mission Failed a mise se musela spustit od znova). Mise se navíc často odehrávají spíše v interiérech, než někde venku.

Je to každopádně humorné, že společnost Rockstar velice pomalým vývojem došla v podstatě k pojetí misí jaké měla právě stará Mafia.

Let padákem

Každopádně mě mise naprosto dostaly. Mohl bych to shrnout jen slovem NÁŘEZ. Abych uvedl nějaký příklad… V jedné misi musíme zachránit chlápka, kterého drží v jedné budově a mučí ho tam. Takže doletím helikoptérou na střechu této budovy, tam vysadím Michaela a přeletím na vedlejší střechu, kde vysadím Franklina s odstřelovačkou. Michael se spustí po laně dolů z mrakodrapu až oknem uvidí uneseného. Proskočí oknem dovnitř, chytne uneseného a vytáhne ven. Když pak visí na laně, blíží se hromada útočníků. Ty Franklin postupně zneškodní odstřelovačkou, zatímco Michael unikne. Všichni se pak sejdou zase v helikoptéře, přičemž si hráč může vybrat, jestli chce pilotovat a odletět, nebo obsluhovat kulomet a ničit nepřátelské helikoptéry, které se ho snaží zneškodnit.

Právě takové epické mise ukazují, jak skvěle se dá využít přepínání postavy a jak tři jsou lepší, než jedna.

To každopádně neříkám, že tu nejsou dostatečně zábavné mise i pro jednoho. Třeba Trevor musí v jedné misi vystřílet dům plný feťáků, ten pak zapálit a uniknout. I tato mise je vééélice zábavná.

Projížďka tunelem

Některé mise jsou veliké akce, které se musí nejdříve naplánovat a promyslet. Takže se naši hrdinové někde sejdou a domluví se co a jak. Lze si volit různé způsoby, jak se co provede. Např. chceme vykrást loď. Doletíme na ni helikoptérou a prostřílíme se k lupu, nebo ji dálkově odpálíme, aby se lup utopil v moři, kde jej vyzvedneme ponorkou? To vše si hráč může zvolit. Dále si může také zvolit další pomocníky do akce. Na misi se také musí plno věcí připravit. Nakoupit oblečení, masky, sehnat určité vozy (např. obrněné auto, nebo hasičské) a ještě připravit tzv. gateway car – tedy auto, kterým se unikne pryč. Někdy je také nutné dané místo předen nafotit nebo ukrást někde plány.

Mimochodem, kdyby nějaká mise připadala někomu pitomá či frustrující, tak to mám dobrou zprávu – každou misi lze přeskočit. Já přeskočil každopádně dohromady tak tři.

RAGE!

A nyní bych se rád trochu podíval na technologickou stránku GTA V. Engine, na kterém hra funguje se jmenuje RAGE (Rockstar Advanced Game Engine). A ten toho umí spoustu. Vše je velice detailní (dokonce i výmoly na silnici jsou opravdu 3D modely, ne jen textura). V GTA V také funguje reálně působící fyzika (i když jsou tu občas nesmysly). Při dešti se na silnicích objevují kaluže, ve kterých se vše odráží jak to známe z reality.

Paradoxně to, jak vše působí realisticky vede k tomu, že jakákoliv nerealističnost bije do očí. Třeba když postavy chodí spát oblečení nebo když se auto převrátí na střechu, postupně se dostane zase na kola, což je možná fyzicky nesmysl, ale je to příjemnější pro hráče.

Jízda po vlaku. Jedna z těch zajímavých misí 🙂

Pořád tu zůstávají sem tam nějaké podivnosti z minulých dílů – např. živý plot je tvrdý jako beton.

Některé detaily jsou však neskutečně pozoruhodné. Když s postavou vleze hráč do vody po pás a vyleze ven, postava je po pás mokrá.

Celé město je také neuvěřitelné živé (opět v něm nežijí žádné děti, ale je tu aspoň hodně zvířat). Lidé okolo reagují velice přirozeně. Když si třeba lidi povídají v hloučku někde na pláži a já vlezu mezi ně, začnou mi nadávat a tak podobně. Když mě někdo uvidí, jak kradu někde auto, zavolá policii.

Další věci, co jdou v GTA V dělat

Kromě hlavních misí obsahuje GTA V i spoustu vedlejších úkolů. Některé dávají různé podivné existence. Je tu jeden chlápek, který bojuje za legalizaci marihuany a když se s nám dáte do řeči, dostáváte od něj šílený úkoly. Je tu jeden paparazzi, který zase dává úkoly související s otravováním celebrit. Pak je tu třeba Mary Ann, feministka, kterou když potkáte, začne vás hecovat třeba k závodu v běhu nebo v plavání.

Některé vedlejší úkoly se vyskytují třeba ve formě telefonátu. S Michaelem někam jedete, najednou vám volá dcera, že ji někdo otravuje a musíte jí přijet na pomoc.

Kromě misí je tu i klasické hledání různých věcí. V tomto případě se dají hledat části vesmírné lodě, nebo kytky, které proměňují na zvířata (kočka má devět životů :))

Občas se vyskytne i nějaký ten miniúkol zcela okolo náhodou. Zloděj třeba vezme někomu peněženku a utíká a vy ho můžete dohnat, zmlátit, sebrat mu ji a vrátit nálezci. Nebo na stavbě se bagrista zasekne, zřítí se na něj trubky a začne unikat benzín. Je pak na vás jestli mu pomůžete, nebo ne.

Zápory

Abych jen nechválil, dodávám, že nic není dokonalé a GTA V obsahuje i celou řadu drobných much. Za nejhorší problém považuji horší ovládání letounů. Sice je daleko lepší, než v předchozích dílech, ale stejně je to někdy trochu porod. Trefit se třeba na přistávací plochu se mi podaří až tak na patnáctý pokus a před tím několikrát do něčeho vlítnu a vybouchnu.

Obecně nechápu, proč se skoro vše ovládá trochu jinak. Proč nemůže být stejná logika u letadel, plavání, potápění, u ponorek a u padáků. Všechno funguje nějak jinak. U jízdních kol jsem se musel dokonce podívat do nastavení, abych zjistil jak se jezdí rychleji.

Nastavení ovládání je každopádně taky dost věda. Jedna klávesa nesmí dělat víc věcí. Když nastavíte jednu klávesu, že s ní chcete přepínat rádiové stanice v autě a zároveň třeba při potápění klesat – bude to hlásit konflikt.

Co se týče rádií, skoro žádné se mi nevrylo do paměti, což je divný, protože v předchozích dílech jsem měl soundtracky rád. Buď je to tím, že jsem měl rádio příliš potichu, nebo jsem se více sousedil na ty dialogy a to okolo. Nevím…

Za nejhorší věc považuji však policii. A to i v GTA V. Je téměř nemožné se jich zbavit a jeden způsob, jak snížit level pronásledování je se schovat někam do divočiny a doufat, že mě nenajde policejní vrtulník. Ono by to ani nevadilo, kdyby skoro každá mise nekončila útěkem před policii. Grrrrr.

Závěr

GTA V mě příjemně překvapilo, je daleko lepší, než jsem čekal. Tvůrci odvedli skvělou práci. Otravných věcí z minulých dílů zdědilo minimum. Dali do toho všechno a výsledkem je super zážitek na desítky hodin.
GTA V navíc vyšel v roce 2015 (pro PC) a stále dovede zaujmout i dnes, což je nepochybně plus. Nemůžu jinak, než doporučit a dát plný hodnocení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *