Diablo + Hellfire + Diablo HD [PC]

Diablo snad netřeba představovat. Je to podle mě významná hra herní historie tak jako třeba Doom nebo Half-life nebo Tetris. Diablo je jednou z těch her, na kterou dostanu čas od času chuť a prostě si ji musím zahrát. A vždycky, když ji nainstaluju a spustím (a narvu tam no-cd patch a directdraw patch), tak si znovu připomenu fakt, že Diablo nestárne. Člověk by řekl, že hra z roku 1996 bude vypadat hnusně, zastarale, nicméně naopak. Ani teď v roce 2018 vůbec nevypadá špatně!

A co že je Diablo zač? Je to velice minimalistické akční RPG. Dokonce tak minimalistické, že to někteří hardcore hráči odmítají nazývat RPG a říkají, že je to jen jakási akční arkáda.

Diablo totiž neobsahuje složitý filozofický příběh se stovkami stránek dialogů… ani se neodehrává v nějakém propracovaném světě jako třeba Zaklínač nebo PlaneScape Torment. Nebudeme tu řešit reálie, lore a takový ty věci. Nečekejme ani nějaký složitý bojový systém, komplexní způsob skillování postavy a zapeklité questy.

Ve skutečnosti začínáme tak, že si volíme ze tří velice prostých postav – bojovník, zlodějka a kouzelník. Simple as fuck. A celá hra začíná v malé vesničce jménem Tristram… Ne, není tu tisíce postav, ani nějaké složité dialogy. Postav je tu tak deset, přičemž potřeba jsou snad jen čtyři. Cain identifikuje předměty (a jeho hláška „Hello, my friend, stay awhile and listen“ už je legendární), pak je tu Griswold, co prodává/vykupuje/opravuje zbraně, Pepin léči a prodává lektvary a Adria zase prodává/vykupuje kouzla a lektvary s manou. To jsou ty nejdůležitější NPC… Pak je tu pár dalších, které umí další různé věci, nebo se s nimi dá jen mluvit. Každá z nich může sem tam zadat nějaký ten quest.

Nicméně úkol hry je jiný. Ve vesnici je veliká katedrála vedoucí do podzemí… No, a úkolem je prostě projít 16 dungeonů, vymlátit v nich vše živé, uklikat se k smrti a plnit questy. Pochopitelně v tom posledním je final boss. Prosté, jak facka. Do vesnice Tristram se pak vracíme léčit, prodávat co jsme našli v podzemí, nakupovat potřebné vybavení a konzultovat questy. Takže… pokud patříte mezi ty hráče, které moc v RPG hrách nebavilo blábolit s postavama a raději jste čistili dungeony, tak je Diablo právě pro vás :))

„The sanctity of this place has been fouled.“

Těchto 16 dungeonů obsahuje celkem 4 různá prostředí po 4 dungeonech. Tj. první 4 dungeony se odehrávají pod katedrálou, další 4 v katakombách, další 4 v jeskyni a konečně poslední 4 v pekle.

Jednotlivé dungeony pak obsahují takovou zajímavost, která není ve hrách tak úplně běžná… Tedy, že dungeony netvořila živá bytost, ale jsou vygenerované náhodně algoritmem. A zní to hrozně. Kdybyste mi vyprávěli o tom, že level design by měl být tvořen algoritmem, řekl bych vám, že ty mapy pak budou vypadat uměle, divně, nelidsky…

V praxi to ale překvapivě funguje. Algoritmus vytvoří nějakou síť chodeb, narve ji k prasknutí kostrami, zombíky, skřety, démony, sukubami a různými dalšími tvory. Pochopitelně tam někam náhodně dá schody, kterými hlavní hrdina do dungeonu přijde a schody, které vedou do dalšího dungonu. S trochou štěstí budou blízko sebe, takže v případě nutnosti se někam vracet pro něco to nebude tak otravné.

Algoritmus také náhodně rozhází předměty, bedničky… A poradit si umí i s questy. Například hned první quest může být poražení Butchera, což je velké monstrum se sekáčkem. A když tento quest dostanu, algoritmus prostě pak někam do mapy hodí místnost plnou mrtvol, kde čeká boj s Butcherem.

Questů tu není mnoho – celkem 15, z toho povinné jsou asi jen dva. To potvrzuje fakt, že Diablo je minimalistickou hrou. A navíc ne všechny questy hráč dostane. Je to opět náhodně vygenerované algoritmem, a já pak zjistím v průběhu hry, jestli dostanu quest A nebo quest B.

Skvělé na tomto systému je, že hra pak motivuje hráče k tomu, aby ji dohrál vícekrát. V podstatě pokaždé, když znovu Diablo rozehraju, tak je to celkem odlišný zážitek, protože dopředu nevím, co mi všechno random algoritmus připraví. Jaké dungeony budu procházet? Jaká monstra potkám? Jaké questy budu plnit? Vždy je to unikátní „expíriens“.

Co se týče postav, které jsem zmínil na začátku, jsou jen tři. Warrior – bojovník – je silák a odborník na zbraně na blízko. Rogue – zlodějka – je odbornice na lukostřelbu. Hra za zlodějku je prakticky nejsnazší, protože díky luku se může zbavit plno monster na dálku. Navíc šípy má neomezené, takže je klidně může metat jak z kulometu.

A Sorcerer – kouzelník – ten to má nejtěžší, protože je slabý na blízko a jeho síla spočívá v kouzlech. Ty má ze začátku rovněž slabá, navíc stále potřebuje manu. Nicméně později, jak se naexpí, se naopak stává nejbrutálnějším killerem. Jednak bude mít ochranná kouzla jako je reflection a mana shield, takže má pak docela tuhý kořínek. A k tomu ještě později bude mít dost děsivá útočná kouzla, kdy skupinku potvor usmaží elektřinou, ohněm a tak dále.

„Aah! Fresh meat!“

RPG systém je celkem primitivní. Jsou tu čtyři atributy, které se dají zvyšovat. Síla, kouzelná moc, dexterita (obratnost) a vitalita. Sílu potřebuje hlavně bojovník, aby mohl nosit těžké zbraně a těžké zbroje. To ale neznamená, že se ostatním postavám z různých důvodů také síla nehodí. Kouzelnou moc využije hlavně (kdo by to čekal?) kouzelník. Jednak s ní může používat různá kouzla vyšší úrovně a jednak se tím zvyšuje kapacita many. Dále je tu obratnost – té je potřeba hlavně pro zlodějku, protože pak dovede rychleji a přesněji střílet šípy.

Vitalita je pak nejdůležitější a je dobré do ní často investovat ze začátku body. Vitalita totiž zvyšuje kapacitu zdraví a bez ní postava rychle umírá.

Aby průchod celou hrou byl co nejsnazší, je dobré investovat body do vitality + do té vlastnosti, které je pro postavu důležitá (síla pro bojovníka, magie pro kouzelníka, obratnost pro zlodějku), ačkoliv každý má tu svou vlastnost od začátku trochu vyšší.

Diablo však nijak neomezuje ani jiné herní styly. Klidně můžete hrát za bojovníka a dělat z něj kouzelníka. Tj. investujete body do magie, učíte se kouzla a místo útočení sekerou střílíte firebally. Pochopitelně je pak otázkou, proč rovnou nehrát za kouzelníka, že jo… I když, každý se může minout povoláním 🙂

Pokud ale člověk hraje nějak moc alternativně, může se stát, že ke konci bude mít problém Diablo uhrát. Nejhorší je investovat body do úplně každé vlastnosti rovnoměrně. To pak postava neumí vlastně nic později se celé Diablo stává nehratelným.

Menší boj v jeskyni

Naštěstí je tu možnost začít od začátku s tou samou postavou, takže jí zůstanou předměty, expy, ale prostě začne znovu.

Ty jo, teď mě napadá, že je toho ještě strašně moc, co by se dalo o Diablu napsat. Třeba o předmětech. O unikátních předmětech. O tom, jak se předměty dají identifikovat (pokud najdete třeba prstýnek, co zvyšuje každý atribut o 9 bodů, tak máte fakt velký štěstí). O tom, že si Diablo všechny předměty pamatuje, takže když někde zahodíte sekeru, tak ji tam později najdete. Též bych mohl popsat různé questy. Jak funguje mapa. Jak fungují různá kouzla. Jak vypadjí jednotlivá prostředí, jaké super schopnosti někteří nepřátelé mají….

Ale… je toho strašně moc a nechci z toho dělat herní manuál. Zvláštní, možná je Diablo velice komplexní hrou i přes svůj minimalismus. Těžko říct.

„The smell of death surrounds me.“

Za důležité však považuji ještě říct něco o atmosféře. Diablo je totiž temná, strašidelná hra. Podzemní katakomby jsou plné mrtvol napíchaných na kůlech, kostí, lebek, pavučin, sutin a rozbořených zdí. To ještě podtrhuje ponurá, avšak skvělá hudba.

Zároveň bych se ještě rád vyjádřil k obtížnosti, která je přesně jak má být. Ze začátku jen stereotypní sekání hromady kostřiček mečem. Sek, sek, sek… kostra, kostra, další kostra. Ovšem později to začne být trochu těžší. Objeví se tu první různé věci, co se umí teleportovat, zneviditelnit, metat firebally a tak dále. Čím víc se bude blížit konec hry, tím obtížnější boje budou. Přičemž na konci už je to docela vyčerpávající tuhá záležitost. Nicméně navzdory tomu se to dá uhrát bez větších problémů.

Kdybych měl Diablu ještě něco vytknout, tak je to možná až nesmyslně malý inventář, do které se toho vejde fakt minimálně. Z dvaceti předmětů v dungeonu můžu pobrat tak 3, a pak chodit s plným inventářem. Moc nevidím smysl ani ve štítech, protože bojovník má obvykle velkou dvoj-ruční zbraň, čili moc štít nevyužije. Zlodějka je pochopitelně mít k luku nemůže a kouzelník k hůlce také ne. Takže co je vlastně jejich smyslem?

Ve vesničce Tristram

No, tak to je Diablo! Nevím, co víc bych ještě dodal… Omyl, vím a v tom je ten problém. Dovedl bych o něm blábolit ještě hodiny, takže tady to radši utnu a jdu se podívat na zoubek datadisku.

Hellfire

K Diablu vyšel také datadisk od Sierry, který je vlastně původní hra + další věci navíc. A tyhle věci navíc jsou vlastně jen jedna nová postava (+ dvě skryté) a tou je monk (mnich). Ten se umí ohánět tyčí. No, a kromě nové postavy Hellfire také obsahuje osm nových dungenů ke stávajícím šestnácti dungeonům.

První čtyři se odehrávají v jakémsi mimozemském hnízdě, kde je hromada nových monster, hmyzu a všeho podivného. Na konci se nachází pak boss v podobě pavoučí královny. Prostě ze života.

V mimozemském hnízdě

Další čtyři dungeony se odehrávají v kryptě. Ta je poměrně už tuhá a zdlouhavá, avšak nakonec přinese dalšího bosse jménem Na-Krul.

Pokud se tedy v polovině původního Diabla vydáte vyčistit těchto osm nových dungeonů a dva nové bossy, daleko víc se naexpíte. Čili pak budete tak silní, že poslední dungeony v pekle… jsou trochu jako ja to ta hláška ze seriálu Breaking Bad… „I AM THE DANGER“ Prostě to tam zmasakrujete, že se z toho ti démoni a sukuby nevzpamatují. Prakticky v původním Diablu jsem šel na final bosse s levelem 20, zatímco v Hellfire jsem byl až level 27.

Hrajete-li ještě za kouzelníka, získáte u druhého bosse kouzlo, které je extrémně silné, takže i finál boss se pak stává triviální záležitostí.

Mapa ukazující jak se dostat do kripty

Prakticky hodnotím tento datadisk pozitivně. Je velice zábavný a celkem původní hru zpestřuje. Akorát tam všechny ty novinky úplně nesedí a je na nich poznat, že je tam někdo dodal až potom. Prostě… umím si představit, že některým hráčům to nemusí sednout. Když to ale člověk nebere tak vážně, tak se u toho pobaví.

Diablo HD

Na netu jsem narazil na jeden HD mód, o kterém jsem si myslel, že po něm bude Diablo 1 v HD, ovšem ukázalo se, že o HD ani tak nejde. Jde spíše o to, že tenhle mód přináší do Diabla velkou hromadu změn, což ve výsledku dost mění i hratelnost… dost na to, abych o tom napsal samostatnou pasáž.

Diablo HD prakticky proměňuje první díl Diabla tak, aby více připomínal ten druhý, a to jak svým vzhledem, tak i některými pravidly. Tj. místo ukládání pozice se ukládá postava a začíná se vždycky od začátku ve vesnici. Funguje tu systém waypointů, u nepřátel je vidět jejich heath bar i se jménem, nad hlavami postav také poletují čísla ukazující damage nebo získané zkušenosti, přibyl pásek na lektvary a tak dále a tak dále.

Mimojiné také přibylo spoustu nových věcí – nová kouzla, noví nepřátelé, nové questy… Kouzla se obykle týkají mrazu (střílení ledových ker, možnost zamrazit nepřátelé, ledový kruh…) nebo kolem transformace many na zdraví a naopak (dark pact spell).

Nejvýraznější jsou ale ty questy. Kromě toho, že původní questy jsou různě rozšířené o nové prvky (kupříkladu první quest – zabití Butchera… už se nenachází v malé místnůstce, ale v ní je teď nově portal do takovýho menšího dungeonu, kde na konci čeká Butcher jako mini-boss).

Pak jsou tu questy zcela nové, nutno podotknout, že poměrně dost rozsáhlé a dlouhé. Některé zvyšují herní dobu docela výrazně. Je tu jeden, který se odehrává ve vesmíru (co nápadně připomíná jednu pasáž z Diabla 2) a ten je poměrně dlouhý. A takových podobných je tu hned několik. Zajímalo vás někdy, jak třeba vypadají temné lesy kolem Tristramu? Jo, i tam se v pár questech vydáme…

A nyní se přesuneme jinam a to k obtížnosti. Za prvé tu není žádný trest za smrt. Když v Diablo 1 hráč umře, skončil! (Aspoň v Singleplayeru… v Multiplayeru tuším čekal, až ho vzbudí jiný hráč). V Diablu 2 umřel a znovu začal ve městě s tím, že musel najít svoje tělo a sebrat si zpátky věci. No, a tady… Tady trest není téměř žádný. Prostě se jen teleportujete do vesnice, takže se můžete sebrat a jít ihned tam, kde jste umřeli a pořádně všechny, co vám způsobili smrt, potrestat za jejich drzost… Myslel jsem si, že při smrti člověk ztratí nějaké expy, ale nic jsem nepozoroval. Jediná věc, kterou hráč prakticky ztratí je několik zlaťáků, které si může zase posbírat.

Nevím, jestli je to tím, že autoři módu ho ještě nedokončili úplně, a zatím žádný pořádný „trest“ neimplementovali, nebo proč to tak je, ale je to tak. Díky tomu se smrti nemusíte bát, ale… je to zase kompenzováno trochu silnějšíma potvorama, než jaké byly v původním Diablu. Je tu velký počet monster, co dávají daleko silnější damage, mají různé druhy imunit a často se vyskytuje potvora, která je silnější, než ostatní. Takže… umírat se bude poměrně často!

A to je prakticky i největší chyba celého Diabla HD, protože ke konci hry už některé postavy začnou být až nesmyslně silné. Potkáte tu hromadu různých oblud, co se nedají zranit ohněm, ledem, elektřinou, ani nijak jinak. Dovedou vás zabít na jednu ránu. Dovedou vás zamrazit a tak dále.

Je tu třeba věc. co se jmenuje Brutallus (příhodný název) a setkání se s touto věcí znamená okamžitou smrt. Když jsem ani na padesátý pokus nedovedl Brutalluse ani škrábnout, zatímco on mého kouzelníka Level 30 zabije pomalu jen pohledem… rozhodl jsem se stáhnout Cheat Engine a zapnout si nesmrtelnost. A pak? I s tou nesmrtelností bylo poměrně pracné ho porazit, protože toho strašně moc vydržel. Málem jsem zničil myš samým klikáním.

Takže tvůrce tohoto módu mohu pochválit za hezký grafický kabátek, nové efekty, HD grafiku, možnost zoomovat, za dynamická světla, za překopání principů, které rozhodně není špatné a dělá Diablo HD velice chytlavé, zábavné… Pochválím je za nové předměty, monstra, kouzla a rozsáhlé questy… Ale nepochválím je za některé až nesmyslně silné potvory.

Tak a máme to za sebou! A kdybych měl tedy shrnout dojmy ze všech tří her (Diablo, Hellfire a Diablo HD), řekl bych asi toto: Diablo je tedy významné minimalistické RPG, se skvělou atmosférou, chytlavou hratelností a mnoha hodin zábavy. Všem třem dílům by se nejvíce dala jen vyčíst určitá tuhost a pracnost v závěrečných dungeonech, když se blíží finále hry. Diablo HD to má ještě umocněno nesmyslně tuhými protivníky. Mimochodem, navzdory tomu, jak primitivní příběh v Diablu je, tak závěrečné video odhalí poměrně nečekaný zvrat… A už jen kvůli tomu to stojí za to si zahrát!

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené se štítky a jeho autorem je administrator. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *