Castlevania [NES]

Rok vydání: 1986

Jsem velký fanoušek herní série, potažmo celé „franšízy“ jménem Castlevania. Castlevania je obrovská – možná i největší – herní série. Jednotlivé hry jsou roztroušené na všech možných i nemožných platformách – PC, Nes, Snes, Genesis, Nintendo DS, Sony PSP, Playstation (1, 2, 3, 4), GameBoy a tak dále. Máme tu 2D hry, 3D hry, lineární hry, metrodvanie a tak podobně. Netflix také podle této herní série natočil animovaný seriál Castlevania. Jak je tedy vidět, je to opravdu velká hromada her.

Nicméně – co takto se vrátit úplně na začátek, zapomenout na to, že Castlevanie je herní série a zkusit si zahrát tu úplně první Castlevaniu vůbec? Ano, tu první, co se jmenovala prostě „Castlevania“, a která spustila celý ten třicetiletý řetězec různých her. Ta Castlevania, co vyšla v roce 1986, takže je dnes celých 32 let stará. Ta Castlevania, co vyšla na celou řadu platforem, včetně PC, Gameboy, Famicom, Amiga, na mobily, Commodore 64…

Tak o té bych chtěl dnes psát.

Rád bych podotkl, že jsem hrál verzi pro NES, takže nevím, jak moc se ostatní liší, ale whatever.

Drákulova věž na pozadí

Děj hry je prostý. Hrajete za lovce upírů jménem Simon Belmont, který je patří k prastarému rodu lovců upírů – k rodině Belmontových. Simon má zbraň, kterou si Belmontové předávají z generace na generaci. Je to kouzelný bič jménem „Vampire Killer“.

Jakožto lovec upírů musí naplnit svůj osud, který je mu předurčen – každých sto let se z pekla vyhrabe zlý hrabě Dracula i s celým svým hradem, takže Simon musí popadnout svůj bič a celým hradem projít až do nejvyšší věže uprostřed a Draculu zničit.

A to je přesně náš úkol v této hře.

Celá hra začíná před hradem, kde si jen tak postáváte v aleji a chystáte se dovnitř. Na pozadí můžete slyšet hudbu, která se jmenuje „Vampire Killer Theme“, takže se na chvíli zaposloucháte, a pak můžete vyrazit na cestu. Před sebou máte několik svíček, a když do nich švihnete bičem, tak se rozpadnou a vypadne z nich srdíčko.

Alej před hradem

Srdíčka fungují v Castlevaniích jako munice, což je trochu zvláštní, protože člověk by očekával, že srdíčko bude spíše obnovovat zdraví, ale není tomu tak…

Z některých svíček také může vypadnout „Morning star“, což proměňuje Simonův bičík na řemdih, a pak je tu ještě Long Chain, který je ze všech zbraní nejsilnější. Popravdě tyto zbraně vypadávají se svíček poměrně běžně, když hra vyhodnotí, že to, co máte v rukách je slabé a je nutné upgradovat. Když Simon o zbraně přijde, stejně si je hned získá zpátky.

Kromě své primární zbraně jako je bičík Vampire Killer nebo Morning Star, má Simon ještě sekundární zbraně (tzv. sub-weapons). Jedná se o vrhací nože, bumerangy, svěcenou vodu, sekyrku a kapesní hodinky, co zpomalují čas (kdyby se v Castlevanii střílelo, byl by tohle bullet time :))

Tím se vlastně vracím k těm srdičkám, protože jsou to právě tyhle sekundární zbraně, co srdíčka čerpají. A pokud jich máte nula, nelze sekundární zbraň používat – což je jasné. Nutno podotknout, že sekundární zbraň lze mít jen jednu. Pokud máte vrhací nůž a sebere sekyru, tak se nůž vyruší a máte sekyrky. A pokud následně seberete svěcenou vodu, tak sice získáváte vodu, ale přijdete o sekyru. A tak dále.

Mezi každým levelem se objeví mapa, takže víte, kde se ve hradu nacházíte.

Mimochodem, primární zbraň lze mít také jen jednu. Protože jak člověk vezme Morning Star, už nemá Vampire Killer a jak vezme Long Chain, už nemám nic z předchozího, ale to jen tak na okraj.

Vraťme se ale na začátek, protože stále stojíme před hradem a sebrali jsme srdíčko, které mě donutilo se rozepsat o mechanismech hry. Popravdě skoro každá Castlevania začíná v aleji před hradem, což dává smysl. Kde jinde také začínat, že?

Jakmile vstoupíte dovnitř… do hradu, octnete se v dlouhé chodbě. Inu, to je také jedna z těch věcí, kterou má celá řada Castlevanii společnou. Netřeba se cítit osamoceně, chodba je totiž plná zombíků a jiné havěti. Jakmile jí projdete, narazíte na schody dolů do podzemí. A jak sestoupíte, dostanete se do stok, které obývají ještěři. I to je jedna z těch věcí, která se v různých dílech Castlevanie opakují.

Boj s Draculou se blíží…

Jak postupujete dál, můžete si všimnout dalších mechanismů hry. Kupříkladu sbíráte peníze, které nedělají vlastně nic, jen doplňují skóre. Pak tu máme kříž, který při sebrání zabije všechny monstra na obrazovce. Dále jsou tu jakési kostičky s římskou dvojkou a trojkou, tzv. Double Shot a Triple Shot. S nimi lze použít dvě, až tři sekundární zbraně naráz.

Mimochodem, pokud vás trápila otázka, že, když jsou to srdíčka, co fungují jako munice, tak co tedy doplňuje zdraví? Některé dlaždičky jde bičíkem zničit a vypadne z nich jídlo (konkrétně kuřecí maso). A to je to, co obnovuje zdraví.

Boj s medůzou

Jakmile vyjdete z podzemí a projdete další chodbou, narazíte na velkého netopýra, což je první boss. A po dlouhém těžkém boji se objeví Magic Crystal, tedy taková červená koule. A jejím sebráním první level končí. Ve skutečnosti na konci každého levelu se tato červená koule objeví a jejím přivlastněním level končí. Vlastně… je tohle něco, co se vyskytuje i v mnoho dalších Castlevaniích.

Takže, máme za sebou první level, a už víme o Castlevanii všechno… Nebo ne? Well… Je tu jedna věc, která se vyskytne ve hře později a tou je fakt, že čím dále se dostanete, tím větší damage nepřátelé dávají, takže obtížnost lineárně roste. A tak to jde až do posledního levelu, který je ovšem celkem hardcore.

Kdybych měl být obecný, tak Castlevania je tedy taková akční plošinovka, která je složená z šesti map, kdy musíte projít Draculovým hradem a zabít hromadu netopýrů, zombíků, rytířů, duchů a všeho možného, přičemž na konci každé mapy je boss. Obří netopýr, Medusa (ta, co umí proměnit svým pohledem v kámen), Frankenstein, Mumie, Smrtka a nakonec sám Dracula. Boj s ním je překvapivě docela těžký a zdlouhavý. V podstatě bych se nebál říct, že 10% hry je boj s final bossem. Boj je to mimochodem celkem neférový dle mého názoru.

Nechybí ani podzemí

Ještě jedna věc – v Castlevanii běží čas, ale naštěstí mi nikdy nedošel…

Hm, napadá mě už jen pár maličkostí – co se týče hudby, nechám promluvit Youtube.

Takhle primitivně to v tehdejších době znělo, přičemž když říkám primitivně, nemyslím tím hudební stránku, ale hlavně stránku technickou, která je prostě typické pipání a kuňkání osmdesátek.

Tu je píseň jménem Hearts of Fire.

A tady je to samé na klavír:

Co říct závěrem? První Castlevania je překvapivě docela dobrá a zábavná hra. Ok, je fakt stará, má hodně zastaralou grafiku, zvuky, hudbu a vlastně všechno. Po stránce technické to však celkem dobře šlape. Na rozdíl do takového Haunted Castle jsem neměl pocit, že by to bylo nějak špatně vybalancované a naprogramované. Ve srovnání s ostatními Castlevania hrami je obtížnost docela nízko, ačkoliv postupně roste.

Schodečky – velice typická věc pro většinu Castlevanii

Takže to zakončím tím, že Castlevanii z roku 1986 plně respektuji ne jen v kontextu herní historie, tedy jako zásadní hru, co odstartovala jednu důležitou sérii, ale také samostatně jako na svou dobu skvělou videohru. Nepatří sice mezi moje úplně nejoblíbenější Castlevanie, ale přesto k ní mám velkou úctu a čas od času se k ní vracím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *