Castlevania: Aria of Sorrow [Game Boy Advance]

Datum vydání: 2003

Přestože Castlevania série a zvláště její Metroidvania éra patří mezi moje neoblíbenější hry vůbec, trochu je tady na svém blogu zanedbávám. Koneckonců jsem zatím napsal jen něco málo o Symphony of the Night. A tak je nejvyšší čas se podívat na zoubek další – tentokrát Aria of Sorrow, která vyšla na Game Boy Advance v roce 2003 a osobně ji považuji zhruba za druhou nejlepší Castlevaniu v Metroidvania éře.

Je to trochu skok – z konzole jako je Playstation, na které hry vycházely na CD je tu najednou malá konzole do ruky jako Game Boy… Může tohle fungovat? Může tak komplexní projekt jako Castlevania být hratelný na Game Boyi?

Odpovím jen polovičně, protože jsem tenhle díl nikdy nehrál jinak, než v emulátoru na PC 😀 Nicméně vzhledem k úspěchu hry bych řekl, že na Game Boyi se hrála také suprově. Každopádně díky tomu, že je to hra pro malou méně výkonnou konzoli, ji tvůrci pojali trochu více… minimalisticky. Méně grafických efektů, méně 3D, celkově je to taková spíše… nebál bych se říct skoro až minihra.

Ale přesto velice rozsáhlá, propracovaná, atmosférická a prostě… funguje to skvěle!

Začneme ale příběhem. Ačkoliv je příběh vždycky samé klišé o tom, jak hlavní hrdina musí zničit zlého padoucha – v tomhle případě Draculu – v Aria of Sorrow tvůrci tentokrát přišli s trochu jiným dějem. Ten mě popravdě docela zaujal, dokonce obsahuje i pár vyloženě “OH SHIT! I DIDN’T SEE THAT COMING” momentů (počeště taky “TY VOLE, TAK TO JSEM NEČEKAL”).

V každém díle Castlevanie musí být úplněk, jinak to nejde

(Mimochodem, pokud máte rádi anime, tak tahle hra je hodně v anime stylu :))

Hlavní hrdinou je japonský student Soma Cruz (Cruz z latinského crux, což znamená kříž… od toho vzniklo i anglické cross), který se svou přítelkyní jménem Mina chce pozorovat pozoruhodný vesmírný úkaz – zatmění Slunce. A jak pozorují, tu najednou PUF, oba se octnou u hradu hraběte Draculi. Následně je přepadnou monstra a Mina je zraněná.

Naštěstí se objeví jistý Genya Arikado (hra několikrát naznačí, že je to Alucard – hlavní hrdina z předchozích dílů) a ten pošle Somu do hradu najít jistou Yoko, která mu pomůže zachránit Minu.

Během cesty také potká Grahama, který věří, že je novým Draculou a přišel do hradu, aby zkrotil jeho temnou energii jen pro sebe.

Co je hlavně důležité je to, že Soma v sobě objeví podivuhodnou schopnost pohlcovat duše. To je zásadní nejenom pro příběh hry, ale také pro hratelnost samotnou.

Ale postupně – Aria of Sorrow je tedy žánrově Metroidvania, což znamená, že se jedná o 2D open world (v tomhle případě spíše open castle, protože se to odehrává ve hradu). V Draculově hradu se tedy lze libovolně pohybovat, sbírat předměty a zneškodňovat nepřátelé, kteří se v lokacích opakovaně obnovují podobně jako v Diablo II.

Evil Butcher – jeden z tisíců monster, které během hry potkáte

Ačkoliv je to open world, kde je na vás kam se vydáte, případně si můžete zvolit pořadí, v jakém budete plnit úkoly, tak i přesto vás Aria of Sorrow víceméně vede za ručičku. K dispozici je mapa celého hradu, která je ale na začátku víceméně skrytá a úkolem hráče je postupně všechna místa odkrýt.

Teď ale k těm duším. Na některých místech najdete duše (obvykle je chrání bossové), které čekají jen na vás. Jiné vypadávají po smrti z monster (šance, že z nich vypadne duše ovlivňuje vaše hodnota “luck”).

Duše se dělí do třech kategorii. Dvě kategorie jsou duše k různým účelům a jedna funguje jako zbraň proti nepřátelům.

Nejhorší je, když se jen tak procházíte po hradu a najednou vám přistane cirkulárka v ksichtu a dá vám 52 HP damage.

Praktický příklad – Soma ze začátku neumí dýchat pod vodou, ale pak se ve hře dá najít duše, která to umožňuje, čili pak můžete prozkoumat další místa ve hradu, jako jsou zatopené jeskyně v podzemí. Další duše umožňuje dvojskok, s třetí se můžete proměňovat v netopýra a tak dále.

Pokud jde o duše, které vypadávají z nepřátel, prakticky tak získáte jejich schopnosti. Potkáte kostru, co po vás vrhá kosti? Když získáte její duši, budete moct vrhat kosti. Potkáte monstrum, která po vás hází granáty? Získáte schopnost házet granáty. Díky tomuhle principu máte prakticky stovky způsobí, jak se v téhle hře vyblbnout. Když jsem porazil finálního bosse a koukal na závěrečné titulky, neměl jsem vyzkoušenou téměř ani polovinu duší, které jsem během hraní nasbíral.

Napůl žena, napůl pavouk. I takové kuriozity se dají v Aria of Sorrow potkat.

Stejně jako u jiných Metroidvanii, i tady jsou zakomponované RPG prvky, ač velice minimalistické. Sbíráte zkušenosti, zvyšujete level, máte sílu+útočné číslo, třídu zbroje/obrany označené jako CON, pak je tu inteligence a štěstí (luck), které zřejmě ovlivňuje šanci na to, že z monstra po smrti vypadne duše.

Zdraví stejně jako v jiných hrách se měří v jednotkách zvaných HP a celkový počet HP se dá různými způsoby zvyšovat. Začnete asi s padesáti a na konci hry jsem jich měl až 850. Dále je tu mana v jednotkách MP. Manu čerpá hlavně používání duší (když se třeba proměníte v netopýra, mana je prakticky ihned fuč). I celková mana se dá zvyšovat.

Používání předmětů jako je bumerang nebo sekyrky, jak tomu bylo v Symphony of the Night tu není – používání duší tenhle princip kompletně nahradil.

U postavy se dá dále sledovat její stav. Ten může být normální (normal), prokletý (curse), kámen (stone) a otráven (poison). Na curse a poison je tu anticurse potion a antipoison potion – ty je dobré nosit stále u sebe. Některá monstra umí hlavního hrdinu proměnit v kámen, ale to je ok – stáčí 2x hopknout a jste zase cajk 😀

Kromě duší může Soma nosit běžné předměty. Jsou tu tři sloty – jeden na útočení a dva na obranu.

Ale fuj, co je zase tohle?

Předchozí díly se obvykle odehrávaly v minulosti, ale tento díl je zasažen tentokrát do budoucnosti, konkrétně do roku 2035, což má vliv i na design hry. Už to není jen nudný středověk. Vaše zbraně už nemusí být jen různé druhy mečů a zbroj už nejsou jen různé druhy brnění. Útočit se dá čímkoliv – dýkou, mečem, bičem atp. Zbroj může být klidně opravdu zbroj – rytířská. Ale třeba taky sako, různé druhy prstenů, šála, sluneční brýle a tak dále.

Pokud jde o štíty, které se vyskytovaly v Symphony of the Night, tak tady od nich tvůrci úplně upustili. Není divu, nebyl to moc dobrý koncept. Stejně jako úplně zmizelo striktní dělení na věci v pravé a levé ruce. Myslím, že i to je změna k lepšímu.

Okay, ale abych z toho nedělal herní manuál… Aria of Sorrow hlavně exceluje ve skvělé atmosféře, perfektním designu celého hradu, nechybí ani úžasná hudba od paní Yamaru a pochopitelně je to opět naprosto suprový bestiář.

Potvory začínají na obyčejných zombiích a kostrách, končí na velice podivných, neskutečně kreativních a šílených nápadech. Monstra v téhle hře nejsou prostě jen aby byla, a aby se neřeklo. Místo toho každá potvora je potvora s velkým P. Skoro každou potvoru si zapamatujete pro její unikátní design, způsoby i rozdílné taktiky jejího zdolání. Ať už to budou obří démoni, succubus, imp a já nevím, co všechno.

Boss fight se smrťákem je tentokrát perfektně nadesignován… jak ho vidíte poletovat v dálce, creepy as fuck.

Jedinou slabinou jsou snad jen bossové. Ti trochu postrádají nápad. Obří kostra, obří rytíř nebo golem jsou spíše ze slabšího soudku. Klasicky ani nechybí boj se smrtkou, který je snad nejlíp nadesignovaný ze všech dílů.

Takže jo, to je Aria of Sorrow. Nechci to moc protahovat. Díky tomu, jak je ta hra komplexní a promakaná bych zvládl napsat ještě dalších deset stran textu, ale asi to zkrátím jen na konstatování, že Aria of Sorrow je zkrátka druhá nejlepší Metroidvania hned po Symphony of the Night. Podle mnohých patří tahle hra k TOP10 hrám, které vyšly pro Game Boy Advanced. Tohle dílo je zároveň velice prosté a minimalistické, zároveň však komplexní, rozsáhlé a zkrátka WOW!

S ohledem na to, že se emulátor Game Boy Advanced stejně jako Aria of Sorrow dá vygooglit a stáhnout během vteřiny a rovnou začít hrát, neexistuje moc výmluv, proč si tohle nezahrát. A nezahrát si tohle… gamer prostě přichází o hodně, nezkusí-li si aspoň jeden díl Castlevanie. Kór tenhleten!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *